#316 Mistrovství světa v sebedestrukci

Podvečer, osamělá chata, strom se svěšenými větvemi.
Foto: pixaby

Kdyby se konalo mistrovství světa v sebedestrukci, a termín padl zrovna do mého černého období, myslím, že bych rozhodně skončila na bedně. Nikdo mi nedokáže tak zničit den jako to dokážu já sama. Ještě není tak zle, když o tom dokážu psát a dívat se na to s nadhledem, ale zároveň jsem v té lepkavé síti vlastních pochyb a blbé nálady chycena jako moucha v pavoučí síti.

Všichni doma to dobře znají, někteří přátelé se mi léta snaží pomoci. Jenže když na člověka sedne depka, nemyslím skutečnou tíživou depresi, která potřebuje zásah lékaře, ale takové ty dny, kdy byste se radši neviděli a sami sobě nakopali, musí si každý pomoct nakonec sám. Myslím, že přirovnání „vidět všechno černě“ je přesné. Jako bych na všechno kolem nahlížela přes černý filtr, který nedovolí vidět tu lepší stránku, ale udělá ze slunečného palouku temný světa kraj.

Přitom vždycky propadám svým chmurám v době, kdy se zdánlivě nic neděje. Není žádný objektivní důvod, proč bych se měla cítit špatně. Ale stačí maličkost. Jedna zpráva, která mě „vyhodí z vinklu“, jeden přezíravý pohled, který si vezmu osobně, a cvrnk! Domeček z karet se zřítí k zemi a trvá pěkných pár dní, než ho zase ve větru a zemětřesení dokážu postavit znovu. Teoreticky přesně vím, co je to za kravinu a že zbytečně ztrácím čas i energii. A přesto se stále znova a znova se ocitám ve stavu „nikdo nemá rád, nikdo mě nepotřebuje a nikomu nechybím“. Nezáleží na tom, kde je pravda a jak mě vidí a co si myslí ostatní. Já sama pro sebe jsem prostě total lůzr, který nic nedokázal a nemá smysl, abych se o něco ještě někdy vůbec pokoušela.

Těch pár facek, které jsou účinnější než prášky nebo psychoanalýzy, si nakonec musím vrazit sama. Abych se vzpamatovala. Uvědomila si, co všechno mám. Za sebou i před sebou.

Závěr dne #316 zní:

Když propadáte beznaději, přestaňte se srovnávat s těmi, kteří mají víc než vy, jsou krásnější, bohatší, úspěšnější. Srovnávejte se jen s těmi, kteří jsou v životě šťastnější, a hledejte proč.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Stezka odvahy

Stezka odvahy

Dějiny jsou plné příkladů, kdy lidé překonali své fyzické možnosti nebo přežili věci k nepřežití. Válečné běsnění. Zázračná uzdravení.

Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi

Naše Bára není zrovna nadšená z pohledu do zrcadla. Proč? Přečtěte si v dnešním příspěvku, jak tento problém vyřešila.
Jedna ruka netleská

Jedna ruka netleská

Někdy se může stát, že se vám svět změnil během jediné vteřiny. Naší Báře se to stalo – bohužel před…
Teorie podivnosti, kniha

Teorie podivnosti

Už se vám někdy stalo, že jste četli knihu a říkali si, že ji někdo snad napsal podle vašich myšlenek?
Nepotřebujete ponožky?

Nepotřebujete ponožky?

Také se vám stává, že máte doma něčeho nepotřebného nějak moc? A jak to má naše Bára? Přečtěte si v…
Čechoslováci v nás

Čechoslováci v nás

Jak dnes chápeme bývalé Československo? Bereme Slováky jen za sousedy, nebo jsou pro nás ještě pořád bližší než obyvatelé ostatních…
Když nejde o život

Když nejde o život, jde…

Kdy vám mohou papírové kapesníčky zachránit pověst, důstojnost a potažmo i život? Dočtete se v dnešním článku naší Báry.
Už píšeš druhou knihu?

Už píšeš druhou knihu?

Také jste neradi, když se vás někdo ptá na určitou věc – takovou tu konkrétní otázku, kterou neomylně poznáte hned,…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*