Myslím, že každý už to zažil. Najednou se ocitnete na rozcestí, máte udělat nějaké rozhodnutí, máte vyjádřit svůj postoj nebo učinit důležitý krok. Vtom přijde vnitřní zastavení, blok, začne se vám ozývat vnitřní hlásek s jedinou otázkou: „Je to to, co opravdu chci?“
Nezbývá než chvíli posečkat, naslouchat svému JÁ a být k sobě upřímní. Pravdivě nahlédnout do vlastní duše, je třeba zvážit, zda vlastní rozhodnutí není jen dalším ústupkem svému okolí. Jestli se jen nesnažíme být ti nepostradatelní, jediní spravedliví a hodní. Zvážit, jestli naše „hodní“ není pro druhé „hloupí“, tedy ochotní nést na svých bedrech zodpovědnost a povinnosti druhých.
Můžeme být přítelem, rodinou a spolupracovníkem s empatií a pochopením, stáváme se ale sami sobě nepřítelem, když začneme zapomínat na sebe sama. Komu pomůže vyhořelý člověk, koho zachrání stresem udolaný přítel, partner, kolega? Kdo pomůže jemu? Kdo pomůže vám?
Je těžké si přiznat, že ani vy nejste nesmrtelní, že i vás mohou potkat zdravotní problémy a že nejste nenahraditelní. Musíte se naučit si srovnat své možnosti, určit priority a někdy se i stát sobcem a uvědomit si, že nejde jen dávat.
Zastavte se, zhluboka se nadechněte, otevřete oči, roztáhněte paže a pak si něco přejte. Lásku k sobě, lásku k druhým, zdraví, štěstí či peníze, ale vždy to, co VÁS udělá šťastnými. Pak se rozhlédněte a podívejte se na svět okolo sebe a zeptejte se sami sebe: „Co chci?“ Najděte své JÁ.
Musíte si sami sebe vážit a mít se rádi, cítit, že jdete správnou cestou. Pokud to tak není, máte problém. Možná ne hned, ale je někde tady. Vnitřní nejistota a nespokojenost vytváří stres a stáváte se sami sobě nepřítelem. Stres patří ke spouštěčům nemocí, a vy přeci nechcete být nemocní a závislí na druhých, chcete pomáhat, vést nebo naslouchat. To vše můžete jen tehdy, pokud to opravdu je to, co chcete a na co máte sílu, jestli je to v souladu s vaším životem.
Buďme tedy partnerem, přítelem, kolegou, který je tady pro své blízké, ale s vědomím vlastních možností a s vlastní sebeláskou, která nás přiměje i sebe sama hýčkat, chránit a milovat.
Pak nás budou milovat a snad i chápat také naši blízcí.
Zdroj: redakce – Zdena Mášová (autorské dílo)