Jane Goodallová, Douglas Abrams s Gail Hudsonovou: Kniha o naději

Legendární britská vědkyně, věnující se antropologii, etologii, biologii a ekologii, Valerie Jane Morris Goodallová (nar. 1934), proslula objevnými výsledky svého dlouholetého vědeckého výzkumu života šimpanzů i dalších zvířat žijících dosud divoce v přírodě. Je známou ochránkyní přírody a živočichů, kteří nejvíc trpí následky ničení životního prostředí. V roce 1977 založila Institut Jane Goodallové a další projekty, zaměřené na výzkumnou a vzdělávací činnost a ochranu přírody.

Pozvánku na cestu za nadějí zahajuje výzvou, že nastal nejvyšší čas řešit škody napáchané člověkem na životním prostředí. Jak naději vnímá? „Slovo naděje si často vykládáme špatně. Máme tendenci si myslet, že se prostě jedná o pasivní zbožné přání: Doufám, že se něco stane, ale nehodlám pro to nic dělat. To je ve skutečnosti pravý opak skutečné naděje, protože naděje vyžaduje akci a angažovanost. Mnoho lidí si uvědomuje neblahý stav naší planety, ale nedělají nic, protože se cítí bezmocní a bez naděje. Z toho důvodu je tato kniha důležitá a věřím, že pomůže pochopit, že každý čin, jakkoliv malý se může zdát, má svůj význam. Díky hromadnému efektu tisíců etických činů můžeme zachránit svět a zlepšit ho pro příští generace.“

Vzpomíná, jak ji ovlivnili a podporovali rodiče, zejména matka, oba manželé i spolupracovníci, přátelé a prostí lidé, s nimiž se setkávala na cestách po světě. Spojuje je láska, respekt k životu, přírodě a zvířatům. „Bez moudrosti a soucitu je budoucnost velmi pochmurná“. Zdůrazňuje, že pravá naděje není pasivní snění, ale „Naděje je něco, co nám umožňuje vytrvat na cestě i přes nepřízeň osudu. Je to něco, po čem toužíme, aby se stalo. Musíme být ale připraveni tvrdě pracovat, aby se to uskutečnilo.“ Že to jde, dokazuje i na mnoha zdánlivě beznadějných případech, například zdevastovaných stromech, které pod laskavou péčí znovu ožily a prospívají. Nebo fascinující pokus, kdy se podařilo vypěstovat plodící datlovníky ze semen starých dva tisíce let, pocházejících z dávno zmizelého pralesa v údolí Jordánu. Podobně obdivuhodný je přístup majitele společnosti na výrobu cementu, která zničila krajinu v keňské Mombase. Obnova se podařila díky úsilí René Hallera, pověřeného úkolem ji zúrodnit. Pustinu proměnil v nádherné místo známé jako Hallerův park. Jde o ekologickou oblast s původními živočišnými druhy, jež obdivují lidé z celého světa. Rovněž Janin program Roots & Shoots (Kořeny a výhonky) se stovkami tisíc členů vyvíjí aktivitu v 68 zemích a rozrůstá se. Oslovil již tisíce lidí, kteří zvelebují své okolí. Vysazují nové lesy, stejně jako sazenice plodin poskytujících jim obživu. Užitečnou aktivitu podporuje ve stovce vesnic na území Tanzanie program Tacare, založený roku 1994, zahrnující také péči o dva tisíce divokých šimpanzů. Takové příklady dokazují, že mnohé se dá příznivě zvrátit.

Jane Goodallová jezdí několik desetiletí po světě, aby upozorňovala na environmentální krizi, a zároveň nabízí řešení, jak odvrátit důsledky ekologické katastrofy. Daří se jí nadchnout mnoho lidí včetně dětí a mládeže k aktivitě a prospěšným změnám.

Závěr knihy patří poselství naděje, v němž Jane mimo jiné připomíná, že současná pandemie byla vědci studujícími zoonózy dlouho předpovídána. „Průměrně 75 % všech nových lidských nemocí pochází z našich interakcí se zvířaty a covid-19 je pravděpodobně jednou z nich.“ Přes závažnost tohoto zjištění nesmíme ale zapomínat na mnohem větší hrozbu od klimatické krize a ztráty biodiverzity. Nedokážeme-li ji včas vyřešit, bude život na Zemi tragicky ohrožen. Naděje, která dosud stále existuje, nás utvrzuje, že jsme schopni tento úkol zvládnout.

“Mojí upřímnou touhou je, aby vám tato kniha pomohla najít útěchu ve chvílích úzkosti, objevit směr v období nejistoty a sebrat odvahu, když se vás zmocní strach. Následujte nás na našem putování za nadějí,“ vyzývá Dr. Jane Goodall, Ph.D., DBE, Posel míru OSN.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, kazda.cz