Britská spisovatelka Helen Jukes zasvětila svoji netradiční knihu životu včel, aby podpořila vědomí o důležitosti jejich života i péči o udržitelná stanoviště. Její dílo bylo oceněno jako kniha roku podle Landlines Nature, Five Books and Glamour UK, Kniha měsíce v BBC Countryfile a Kniha týdne v London Review of Books. Dostala se rovněž do užšího výběru pro Books Are My Bag – cena za literaturu faktu.
V publikaci líčí Helen Jukes svůj vztah k včelám, o něž se začala zajímat poté, když se jako třicetiletá odstěhovala z rušného Londýna do Oxfordu, aby zde pracovala pro místní neziskovku. S kamarádkou si ke společnému bydlení vybraly domek se zahrádkou, zarůstající plevelem. Když zanedbané místo Helen obhlíží, napadne ji, že by se tu daly chovat včely. Myšlenka ji natolik osloví, že se vrhne do studia starých i nejnovějších odborných knih, spolupracuje s včelaři a nechá si zhotovit úl, v němž se zabydlí darované včelstvo, při jehož sledování a péči zažívá vzrušující i napjaté chvíle.
Zjišťuje mnoho informací a zajímavostí, které dosud neznala, třeba že na světě poletuje přes dvacet tisíc druhů včel, ale jen nepatrná část z nich patří k medonosným, že zrak včely se pohybuje v jiném barevném spektru než náš a mnoho dalších pozoruhodností nebo mýtů. „Někdy jsem mívala pocit, že se mi po otevření úlu mění pohled na svět. Přemítala jsem nad tím, proč mě včely přinutily vidět svět jinak. Právě u úlu jsem se ale cítila nejvíc člověkem.“ Poznává, že včely nikdy nepotřebovaly ani nepotřebují, abychom se o ně starali, přestože ty medonosné patří k prvním zdomácnělým druhům zvířat, k jejichž domestikaci došlo před šesti tisíci lety, i když vlastně ke zdomácnění v pravém smyslu slova u nich nejde. Opustí-li roj úl, je stejně divoký jako kdysi a umí naslouchat a využívat své přirozené instinkty. Chceme-li jim pomáhat, musíme se zaměřit na kvetoucí ekosystémy v okolí úlu, na nichž jsou závislé. Těchto ekosystémů v poslední době dramaticky ubylo v důsledku intenzivního zemědělství a rozšiřování měst a je nezbytné je obnovovat.
Mezi znepokojivé zprávy patří i studie švýcarských výzkumníků, zkoumajících různé medy z celého světa, zda v nich nenajdou stopy pěti nejpoužívanějších a nebezpečných neonikotinoidových pesticidů. Ze 198 vzorků z nich bylo čtyři nebo všech pět v deseti procentech. To znamená, že jsou kontaminovány vlastní potravinové zásoby včelstev a o medu se nedá stoprocentně tvrdit, že jde o zdravou potravinu.
Včely jako důležití opylovači si zaslouží naši úctu a ochranu. Aby včely nasbíraly dostatečné množství nektaru na jednu sklenici medu, musí nalétat celkovou vzdálenost stejnou, jako by jeden a půlkrát obletěly celý svět. Až si budete pochutnávat na pečivu namazaném lahodným medem, připomeňte si, co práce a energie včelstva za tím stojí, když jedna včela za celý svůj život vyrobí jednu dvanáctinu lžičky medu. Autorka se zamýšlí nad zneužíváním včel k velkovýrobě medu, aniž bychom jim poskytli dostatečnou péči a podporovali ochranu přírody. Nabízí nový pohled na život včely medonosné, v němž nechybí kromě znalostí také porozumění a empatie.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, knihykazda.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář