Veronika Ageiwa: Deník japonské manželky

Veronika Ageiwa: Deník japonské manželky
Foto: Pixabay

Skutečné příběhy

Veronika Ageiwa (nar. 1985 v Praze) popisuje formou deníkových zápisů, jak se seznamovala s Japonskem, kde nyní žije se svým manželem Kótou.

Veronika Ageiwa: Deník japonské manželky
Foto: se souhlasem nakladatelství Albatros Media, a. s.

Své dojmy, nevšední zážitky a příběhy z Japonska, které Veronika Ageiwa zaznamenávala po deset let, začínají 19. července 2007, kdy poprvé cestovala na druhou stranu zeměkoule, do Tokia. Předcházelo tomu seznámení s tehdy osmnáctiletým Kótou z Hokkaida, který díky zahraniční výměně studoval v České republice. Ve škole poznal spolužačku Veroniku, do níž se zamiloval. Oboustrannou náklonnost a vztah zpečetili svatbou v roce 2012.

Veronika srovnává obě kultury, zvyky a odlišnosti, s nimiž se oba museli vyrovnat. Pro ni to však bylo mnohem těžší. První návštěva Japonska pro ni byla velkým šokem – počet lidí, nápisy, počasí, domy namačkané na sebe, odlišné zvyklosti. Většinu záležitostí musela obstarávat sama, později i s dětmi, které se jim narodily, neboť manžel se vracel z práce až pozdě v noci. Zažívá přitom nečekaná překvapení spočívající v odlišnostech české a japonské kultury i zvyklostech, počínaje tím, že se v Japonsku jezdí vlevo, dodržuje hierarchie, samozřejmostí je vysoká organizovanost a pracovní nasazení v zaměstnání, kde sice nebývá zvykem někoho vyhazovat, zato podniky poskytují práci menšímu počtu lidí, kteří musí zvládat více práce. To Veronika sama zažívá, když se rozhodne v rámci zdokonalení japonštiny pro brigádní práci v obchodním domě, kde se kromě mnoha jiných věcí musí naučit i složitý systém úklon zákazníkovi. Ve vzácných chvílích volna či dovolené cestuje s manželem a poznává Japonsko na motorce, navštěvuje jeho příbuzné, zavítá na zápas sumo nebo se setkává se svými kamarádkami.

Překvapuje ji kontrast, jak jsou Japonci navenek k sobě ohleduplní, ale v dopravních prostředcích nikdo neuvolní místo starším lidem, těhotným ženám, ani nepomůže s kočárkem. Stejně tak ji udivilo, že i když oficiálně je hlavou rodiny muž, bývá to žena, která doma vládne, rozhoduje o rodinných financích a manželovi z nich dává jen kapesné.

Kotowaza Japonská přísloví

Kotowaza

Uznávaná japanoložka, překladatelka a lektorka PhDr. Alice Kraemerová (nar. 1950) je emeritní kurátorkou japonské sbírky…

Seznamuje i s odlišným pojetím koupele a péče o tělo. Popisuje také svoji cestu do porodnice a péči, které se zde matkám a novorozencům dostává. Rovněž význam školek pro děti, jež ji navštěvují často již od tří let, spočívá především v tom, vychovat z nich citlivé a dobré lidi, ochotné druhým pomáhat. I když přitom vládne téměř vojenský řád, dětem vyhovuje, neboť jim poskytuje jistotu. Organizovanost a smysl pro kolektiv jim přijde jako samozřejmost, na níž se také podílejí přidělenými úkoly. Ve školách pak žáci a studenti dělají i většinu úklidových prací. Autorka vzpomíná rovněž na mohutné zemětřesení s tsunami, které v Tokiu zažila. Dělí se o kulinární zážitky, poznává pro ni neobvyklá jídla včetně prudce jedovaté, avšak delikátní ryby fugu. Nebo tradiční pokrm, koláčky zvané moči připravené z lepkavé rýže, jež jsou symbolem štěstí, a zároveň na hranici poživatelnosti. Není divu, že se jimi každoročně při oslavách Nového roku zadusí několik japonských důchodců, kteří je pořádně nespolknou.

Svými postřehy a zkušenostmi z České republiky obohacuje Veroničiny zážitky také její manžel. Ačkoliv takto smíšená manželství se málokdy udrží, u Veroniky s Kótou to neplatí. Jistě i díky umění Veroniky zachovat si poměrnou soběstačnost a svobodu, neztrácet nadhled a humor a zároveň se dokázat v mnohém přizpůsobit.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, albatrosmedia.cz

Další články z této rubriky

Žít dlouhý život – ale jak?

Žít dlouhý život – ale jak?

Zajímavá otázka, kterou se zabývají čtyři odborníci z různých oborů v knize (zatím v německém jazyce) Das lange Leben leben…
Tak trochu šílení

Tak trochu šílení

Máte chuť na něco tak trochu šíleného? Podle autorova mínění název vystihuje řadu postav knihy.
Činy mrtvých

Činy mrtvých

28. únor 1986 Jednoho chladného zimního večera je v centru Stockholmu zastřelen švédský ministerský předseda Olof Palme.
Nelži mi

Nelži mi

Nemám ráda svět sociálních sítí. Sama jsem zastánkyně jednání z očí do očí. Miluji kafíčka s kamarádkou tisíckrát víc než…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*