Májové květy k nám promlouvají nejen svojí krásou
Úvodem druhého dílu květomluvy připomeňme některé obrazy, na nichž malíři zvěčnili představované jarní květy. Obdivovatelé tvorby Alfonse Muchy, slavného českého secesního malíře a grafika, jistě budou znát jeho plakát s názvem Princezna Hyacinta se zakomponovanými zednářskými symboly, namalovaný v roce 1911.
O rok později vytvořil rakouský malíř Gustav Klimt olej na plátně Jabloň I, jeden ze tří obrazů, na němž zachycuje strom s plody a pod ním pestré květiny včetně pampelišek. Rozkvetlý jabloňový sad okouzlil francouzského impresionistu Clauda Moneta, jenž ho dokázal podmanivě zvěčnit. Jablko jako takové bylo ztvárněno v bezpočtu různých provedení. Připomeňme jedno za všechny – od německého renesančního malíře Lucase Cranacha st., nazvané Adam a Eva, vytvořené kolem roku 1538 na desce z lipového dřeva, jež lze zhlédnout v Národní galerii Praha ve sbírce starého umění.
Hyacint východní
(Hyacinthus orientalis)
Radost, přátelství a tichá láska
Oblíbeným květinovým dárkem je vonící a sytostí barev oplývající hyacint. Upoutává obdivné pohledy a není divu, když se ve středověku věřilo, že vnímáním jeho krásy je možné oprostit se od strastí ducha i těla. Můžeme to zkusit například u druhu „Innocence“ – nevinnost – v čistě bílé barvě.
Květina má svůj původ v krajinách u Středozemního moře a vyskytuje se v třiceti druzích. Ke svému pojmenování nejspíše přišla podle řecké báje o hrdinovi Hyakinthovi (latinsky Hyacinthus), jenž proslul neobyčejnou krásou. Okouzlil Apollóna a stali se z nich nerozluční přátelé. Při jedné hře mladíků se hozený disk minul cíle a nechtěně sličného hrdinu zabil. Vyděšený Apollón mu chtěl pomoci, ale marně. Prýštící krev z rány zbarvila trávu a z toho místa vyrostla květina nachové barvy – hyacint. Kdo by si chtěl tuto dávnou legendu prožít v tónech hudby, může si ji poslechnout v provedení Apollo a Hyacinthus, které jako svoji první operu složil jedenáctiletý W. A. Mozart roku 1767.
K dávnému příběhu se váže zvyk sázet hyacint na hroby jako výraz smutku. Tak se objevuje také často na oltářích. Využívá se v parfémech nebo jako vonný olej se zklidňujícími účinky, uvolňující při masáži napětí krčních svalů a ramenou. Díky svým antibakteriálním a protiplísňovým vlastnostem působí ozdravně na pokožku.
Hyacint symbolizuje radost, přátelství i lásku. Říká: „Miluji tě. Mé srdce náleží jen tobě.“ Má-li květ bílý, znamená: „Nejsem ti nakloněna.“ Červený doznává: „Rád na tebe vzpomínám.“ Modrým sdělujeme obdarovanému, že na něj nikdy nezapomeneme, a fialový představuje zármutek, lítost a odpuštění. Pohled na hyacint nám může připomenout i dávno prožité šťastné vztahy. Mysleme na ně s vděkem a věnujme jim láskyplný, tichý pozdrav.
Pampeliška lékařská
(Taraxacum officinale)
Symbol slunce
Rozčepýřenou pampelišku zdobí mnohá jména: pampelíšek, mlíčí, pampuliška, smetaník, dobrý mníšek, pumpelice, hadí strašidlo, lví zub, kněžská pleš, pupava, a to zdaleka nejsou všechny.
Její zářivě žluté květy nepřehlédnete. Zahradníci ji považují za nevítaný plevel, ale nemocní si jí považují jako mocné léčivky od kořene po květ. Daří se jí téměř všude, v zahradách, na loukách, na mezích i v rumištích, jen vlhké zemi se vyhýbá. Kořen, ceněný jako „český ženšen“, se sbírá na jaře před rozkvětem. Usušený se používá k povzbuzení trávení, působí močopudně a posiluje organismus i funkce vnitřních orgánů. Účinky pampelišky jsou všestranné, neboť pomáhá i při cukrovce, opuchlých lymfatických žlázách, chronické únavě, jaterních a žlučníkových onemocněních a dalších neduzích. Pražené kořeny se užívaly jako náhražka kávy, květy jsou výborné k přípravě lahodného vína či medu.
Pampeliška jako symbol slunce se prý zrodila z prachu rozvířeného ohnivým vozem boha Slunce. Je plná vitality a magické energie, která ve spojení se vzdušným živlem působí dobře na myšlení a intuici. Věneček z jejích květů lze tedy nosit nejen na ozdobu a přiložený na solar uvolňuje napětí, chmurné myšlenky a mírní zlost. Pampeliškový kořen přidávali Keltové do vonné směsi očistných nakuřovadel u příležitosti svátku Samhain, jímž začínali nový rok. Dokážete-li odfouknout její semena s jemným chmýřím – padáčky – na jeden nádech, můžete se považovat za šťastlivce. V květomluvě znamená “Chováš se v lásce nerozumně jako dítě.”
Jabloň domácí
(Malus domestica)
Strom poznání
Jabloně u nás rostou od mladší doby kamenné. Různými odrůdami těchto darů nebes se pyšnily úrodné zahrady egyptského faraóna Ramsese. Keltové považovali jabloň za posvátný strom, symbolizující plodnost. Jako strom poznání nese ve svém plodu atribut zapovězeného ovoce, symbolizující prvotní hřích (zejména je-li jablko nakousnuté). V ruce malého Ježíška má význam vykoupení lidstva z dědičného hříchu, kvůli němuž sestoupil na zemi. Jablko jinak symbolizuje lásku, krásu, mládí, životní sílu a také nesmrtelnost. Známé jsou legendy o zlatém jablku, jež je však téměř nemožné získat. Kdo by se však přece jen přes namáhavé zkoušky k němu dostal, získá věčný život. Řecký hrdina Héraklés, představující ve své osobě sílu a odvahu, se vydává do zahrady bohů, střežené Hesperidkami a drakem Ládonem, aby vzácný poklad získal. Musel totiž splnit dvanáct těžkých úkolů, aby odčinil své předchozí hříchy, a jedním z nich bylo získat tři zlatá jablka.
V dnešní době je známo na 1 500 odrůd tohoto královského ovoce. Jabloň nabízí ve svých plodech cenné složky, důležité pro zdraví našeho organismu. Jablka obsahují dvacet minerálních látek a vitamínů, zejména důležitý draslík a vitamín C. Jejich konzumace podporuje trávení a působí močopudně. Dostupným kosmetickým prostředkem je pleťová maska z jablečné dřeně, působící na zkrášlení pleti, kterou vyživuje a vypíná. Jabloňový květ symbolizuje uzdravení a lásku, jablkem vyjádříme obdiv: „Moje láska i naděje vyplývá z tvé dokonalosti.“
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), archiv autorky
Ilustrace: Dana Vondrášková
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář