Slavného španělského spisovatele a novináře Carlose Ruize Zafóna (1964-2020) milují čtenáři po celém světě a mnoho z nich považuje jeho dílo za to nejlepší, co dosud četli. Je snadné propadnout kouzlu jeho románové série Pohřebiště zapomenutých knih, jehož posledním dílem je Město páry, vydané krátce po autorově předčasném skonu.
Jedenáct mistrovských povídek nás přenese do minulých časů magicky podmanivého místa v Barceloně zvaného Pohřebiště zapomenutých knih. Carlos Ruiz Zafón v Barceloně vyrůstal a důvěrně poznal potemnělá zákoutí jejích středověkých dlážděných uliček, kam sluneční paprsky proniknou jen na pár okamžiků. Nechává ožívat jejich ráz poněkud ponuré krásy, často halené do oparu, z něhož vyvstávají spíše jen tušené siluety gotických staveb a věží nejstarší části města.
V povídce Ohnivá růže s napětím sledujeme osud Edmonda de Luny, geniálního stavitele labyrintů, jenž se vydal z Barcelony do Orientu za dobrodružstvím, poznáním zázraků i „tajemstvím civilizací pohřbených v čase“. Od císaře Konstantina dostává zakázku na tajnou knihovnu, město knih chráněných v labyrintu pod katakombami chrámu Svaté Moudrosti Hagia Sofia, kde měly být navždy a v bezpečí uchovány nejvzácnější knihy. Odměnou získal flakonek obsahující zvláštní tekutinu. Pokud by se dostal do nesprávných rukou, stal by se nástrojem ničivého zla. K němu přidal císař nenápadný medailonek s kamínkem, Kristovy slzy. „Vím, že víře nejste oddán, Edmonde. Člověk ale víru nachází, když ji nehledá, však on přijde den, kdy srdce, nikoli rozum, bude toužit po očištění duše.“ Znuděného Edmonda návrh zaujal, aniž by mu na odměně záleželo. Tu vnímal v nesmrtelnosti, které se mu dostane postavením jedinečné knihovny.
V příběhu Kníže z Parnasu se ocitáme v Barceloně 16. století. Sledujeme příběh uznávaného tvůrce knih Antoniho de Sempere, jehož navštíví temný kavalír, signore Corelli, šířící kolem sebe závan chladného vzduchu s pachem suchých květů. Starý Sempere si náhle vybavuje vzpomínky na vzdálenou minulost, den, kdy potkal mladého muže Miguela de Cervantes Saavedra, jehož osud i památka „se měly za noci věků spojit s jeho vlastními, jakož i s jeho jménem…“
V povídce Slečna z Barcelony se čtenář vnoří do osidel dobra a zla, lásky a zrady, spravedlnosti i toho, jak je lidé v různých situacích vnímají. „Za pádem spravedlivých lidí vždy stojí ti, kteří jsou jim nejvíce zavázáni. Člověk nezrazuje ty, již ho chtějí zničit, ale ty, kteří mu podávají pomocnou ruku, třebas už jen proto, aby nemusel připustit vděk, jímž je jim zavázán.“
Přízračnou magičností a evokovanou těsnou přítomností, jež se dotýká čtenářova srdce, působí i další Zafónovy povídky – Blanca a sbohem, Bezejmenná, Vánoční příběh, Alicia, za svítání, Muži v šedém, Žena z páry, Gaudí na Manhattanu i poslední nejkratší, Apokalypsa ve dvou minutách.
Knihy Carlose Ruize Zafóna, plné napětí, tajemných událostí vynořujících se z mlh nevědomí či zapomnění, aby osvítily temnotu, anebo se v ni naopak znovu pohroužily, byly přeloženy do více jak čtyřiceti světových jazyků. Prodávají se v miliónech výtisků a patří k nejčtenějším titulům.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, euromedia.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář