Kniha od Mirky Skočílkové: Vesničanka

Mirka Skočílková: Vesničanka
Foto: Freepik

Život není vypucovaná pěšinka…

Oblíbená spisovatelka Mirka Skočílková (nar. 1982) zaujala zejména svými společenskými romány. Také její čtvrtou knihu Vesničanka přečtete jedním dechem.

Mirka Skočílková: Vesničanka
Foto: se souhlasem nakladatelství Euromedia Group, a. s.

Psaní bere Mirka Skočílková jako vyrovnávací protipól ke své práci středoškolské učitelky matematiky.

Hrdinkami románů, které napsala, jsou ženy, jež také představují většinu jejich čtenářů. Citlivě a přitažlivě psané příběhy ze života jsou jim blízké a umožňují odpočinout si při jejich čtení i zamyslet se nad tím, jak samy žijí.

Karin Chaloupkové je čtyřicet pět let. Je rozvedená, má tři děti, dvě z nich s přítelem, který její opečovávání a starost o rodinu bere jako samozřejmost, aniž by jí s čímkoliv pomohl. Děti jeho příklad rychle převzaly a matku mají spíš za služku, která spolehlivě uvaří, uklidí, zařídí a platí jim, kdykoli natáhnou ruku. Je prostě taková, raději poníženě vyhoví, než by působila „problém“.

Karin má také psa a hromadu starostí. Přestože se snaží, stále nic nestíhá. Nečekané propuštění z práce a zjištění, že její maminka, žijící na venkově, je vážně nemocná a potřebuje stálou péči, a také nezájem partnera i dětí ji přiměje k zásadnímu rozhodnutí.

Život opravdu není vypucovaná pěšinka a ona se právě ocitá na křižovatce rozhodnutí, nutící ji k potřebné změně. Přestěhuje se k mamince na venkov, kde sama vyrůstala, a cítí se tu dobře. Začíná nový život. Dosud jím jen probíhala, nic si nedokázala užít, neměla čas na sebe a žila jen nekonečný maraton povinností a služeb pro ostatní. Její staré já bylo umořeno. „A jsem zase u toho, chyba není v lidech kolem mě, ale ve mně samotné.“ Uvědomuje si, jak se nechávala všemi jen využívat.

Na nové změny, péči o maminku, dům i zahradu si ale zvykla rychle. Zjistila, jak je život na vesnici povzbuzující, a ráda se do něj zapojila. Poznává přitom lépe své sousedy i sama sebe a nalézá zde smysl svého života, jenž ji naplňuje radostí. Zaujímá jistější postoj k dětem i k nefunkčnímu vztahu. Nečekaně přichází také nový cit, ve který už nedoufala. „Když vás totiž někdo konečně přijme takové, jací jste, je to největší dar od života. Stejně tak, jako když poznáte svoji lásku, člověka, který je vám souzený.“

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, euromedia.cz

Další články z této rubriky

Podivuhodné chvíle se Sluneční písní

Podivuhodné chvíle se Sluneční písní

Co víte o nejznámějším chvalozpěvu sv. Františka? Znáte tohle slavné dílo duchovní literatury? Přinášíme recenzi výjimečné knihy RNDr. Miloslava Nevrlého.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*