Kniha od Mirky Skočílkové: Vesničanka

Psaní bere Mirka Skočílková jako vyrovnávací protipól ke své práci středoškolské učitelky matematiky.

Hrdinkami románů, které napsala, jsou ženy, jež také představují většinu jejich čtenářů. Citlivě a přitažlivě psané příběhy ze života jsou jim blízké a umožňují odpočinout si při jejich čtení i zamyslet se nad tím, jak samy žijí.

Karin Chaloupkové je čtyřicet pět let. Je rozvedená, má tři děti, dvě z nich s přítelem, který její opečovávání a starost o rodinu bere jako samozřejmost, aniž by jí s čímkoliv pomohl. Děti jeho příklad rychle převzaly a matku mají spíš za služku, která spolehlivě uvaří, uklidí, zařídí a platí jim, kdykoli natáhnou ruku. Je prostě taková, raději poníženě vyhoví, než by působila „problém“.

Karin má také psa a hromadu starostí. Přestože se snaží, stále nic nestíhá. Nečekané propuštění z práce a zjištění, že její maminka, žijící na venkově, je vážně nemocná a potřebuje stálou péči, a také nezájem partnera i dětí ji přiměje k zásadnímu rozhodnutí.

Život opravdu není vypucovaná pěšinka a ona se právě ocitá na křižovatce rozhodnutí, nutící ji k potřebné změně. Přestěhuje se k mamince na venkov, kde sama vyrůstala, a cítí se tu dobře. Začíná nový život. Dosud jím jen probíhala, nic si nedokázala užít, neměla čas na sebe a žila jen nekonečný maraton povinností a služeb pro ostatní. Její staré já bylo umořeno. „A jsem zase u toho, chyba není v lidech kolem mě, ale ve mně samotné.“ Uvědomuje si, jak se nechávala všemi jen využívat.