S prvním podzimním měsícem si připomeňme doznívání letních dnů v podobě dvou královských květin – zlatavě zářící slunečnice, symbolizující hrdost i oddanost, a bělostné lilie, představující panenskou čistotu, nevinnost a stálou lásku.
Slunečnice
(Helianthus)
Oddanost
Vpravdě královská, slunci zasvěcená rostlina se k nám dostala z Nového světa, kde byla Aztéky uctívána již tisíc let před naším letopočtem. Španělé ji v 16. století na svých lodích přivezli do Evropy, ovšem podoby, v jaké ji známe dnes, nabyla v Rusku, kde se podařilo vypěstovat velkokvětou slunečnici. Na našem kontinentu jí bylo přisouzeno jméno po řeckém bohu Slunce, Héliovi.
Tato statná rostlina z čeledi hvězdnicovitých dorůstá do výše 3,5 m a vyskytuje se ve více jak šedesáti druzích. Nejznámější je žlutokvětá, ale pěstuje se i v dalších barvách od bílé přes nazelenalou, oranžovou, červenou až po typ se sametově černými květy. Na dva tisíce drobných kvítků, jež tvoří střed, jsou lákadlem pro včely a po dozrání v semena přijdou vhod ptákům i lidem.
Slunečnice má pro člověka nemalý význam. Užitek přinášejí všechny její části. Semena bohatá na olej a proteiny obsahují vitamíny E, B1 a B2 i důležité prvky jako fosfor, železo, draslík nebo selen. Z dřeně lodyh se zejména v Číně vyráběly provazy a používala se rovněž k výrobě papíru. Listy jsou výborným krmivem pro dobytek a usušené mohou posloužit jako přírodní kuřivo. Rostlina se pro schopnost poutat na sebe vodu vysazuje také v blízkosti domů jako přirozená ochrana proti vzlínání vlhkosti.
Chutný slunečnicový olej se využívá nejen v kuchyni, ale také v léčitelství jako uklidňující obklad, zmírňující plicní potíže a kašel. Je oblíbený v kosmetických recepturách do koupelí, jako součást zvláčňujících krémů, hojivých mastí či v podobě masážního hydrofilního prostředku.
Nezapomenutelným způsobem zachytil slunečnice na svých plátnech obdivovaný holandský malíř Vincent van Gogh.
Na své vlajce ji má americký stát Kansas a za národní květinu si ji zvolila Ukrajina.
Slunečnice, jež svůj květ otáčí za sluncem, představuje oddanost a věrnost. Pro majestátní vzrůst dominující nad ostatními rostlinami symbolizuje moc a hrdost.
Dostanete-li tento nápadný zlatavý květ, sděluje vám dárce: Nemůžeš ze své hrdosti trochu slevit?
Lilie
(Lilium)
Čistota
Růže se skrývá do trní,
Roh beránka strach nahání,
Ale lilie lásku miluje,
Ani trn, ani strach,
Nic ji nekryje.
Verše Williama Blakea, anglického malíře, básníka a vizionáře (1757-1827) vystihují podstatu jedné z nejkrásnějších květin s neobyčejnou elegancí. Opojná vůní i vzhledem – bílá lilie královská -, původem z Číny, je v oblibě i u nás, stejně jako lilie cibulkonosná s nápadnými oranžovými květy, jež zdobí mnohé zahrádky. Půvabem podmaní i zlatohlávek, planě rostoucí lilie, jíž se daří zejména v lesním stínu, u nás chráněná. Další typy této nádherné květiny se vyskytují v různých barvách, některé mají dvou nebo vícebarevné květy.
Lilie symbolizuje panenskou čistotu, nevinnost a ušlechtilé smýšlení. Bývá proto spojována s Pannou Marií a panenskými světicemi vůbec. Při radostném zvěstování, jež přináší archanděl Gabriel Panně Marii, bývá na obrazech často zpodobněn s bílou lilií v ruce.
Květina alegorizuje rovněž krátkost života či smrt. Bílá lilie značí stálou lásku, přetrvávající do věčnosti, a často se používá k výzdobě kostelů. Za vlády Ludvíka VI. se stala hlavním znakem francouzských panovníků. Je znakem několika měst ve Francii, Španělsku, italské Florencie či kanadského Québecu, kde je použita na vlajce. Námořníkům pomáhala zvládat náročnou plavbu díky kompasu právě podoba lilie označující sever. Jako ukazatel správné cesty a připomínka čestnosti je mezinárodním symbolem skautů.
Květ lilie vyjadřuje dárcovu „víru v nevinnost partnerky“, zlatý kalich květu vyznává: „Vroucí je moje láska k tobě“. Zato červený nabádá: „Neupínej se na bohatství!“ Přejme si, aby i naše srdce vždy neomylně směřovalo k čistému a ušlechtilému – k lásce!
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), archiv autorky
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář