Jedna z největších filmových a televizních hereckých osobností, nezávislá a osobitá Joan Collins, oslavila 23. května 2023 devadesátiny. Natočila přes sedmdesát filmů, vystupovala v televizi a účinkovala na Broadwayi. Významnou měrou se dlouhodobě věnuje charitě v oblasti péče o děti. Oceňován je rovněž její celoživotní přínos ve spolupráci s dobročinnými organizacemi, pomáhajícími ženám s rakovinou prsu.
Většina lidí si Joan Collins vybaví jako „potvoru Alexis“ z amerického televizního seriálu Dynastie. Legendární rodinná sága, vysílaná v letech 1981-1989 v devíti řadách, měla 220 dílů. „Je ve mně trochu z Alexis, ta pružnost, síla a ctižádost,“ prozradila její představitelka médiím. Díky tomu a svému temperamentu dokázala překonat i těžké životní obtíže.
Joan Collins vydala čtyři knihy o kráse, jednu plnou inspirací, pět románů a dvě autobiografie. V této dává nahlédnout do svého světa a myšlení, a to s příslovečnou upřímností. V jejím světě není místo pro nudu, kterou nesnáší. Užívá naplno každého dne – ráda se setkává s přáteli, vychutná si dobré jídlo a víno, cestuje a má mnoho zájmů. Je herečkou, spisovatelkou, filmovou producentkou a módní návrhářkou a na trh uvedla vlastní kolekci oblečení i značku parfémů. „Člověk najde štěstí, když nemá dostatek volného času na to, aby přemýšlel, jestli je šťastný, nebo ne.“ Výrok G. B. Shawa se stal pro Joan životním krédem.
Minulostí se netrápí a raději plánuje krásnou budoucnost, nikdy se nevzdává. „Já se příliš neohlížím na to, co říkám. Jsem dost stará, abych měla své vlastní názory, a pokud nejsou politicky zrovna korektní, tak prostě nejsou,“ uvedla v rozhovoru pro britský Daily Express.
Má se ráda, zbytečně se neanalyzuje a je optimistkou s obdivuhodnou energií. Věří, že na světě jsou dva typy lidí: ledničky a sporáky. Ti první druhé vysávají a svět je díky nim chladný a mrtvý. Ti, kteří dokážou jiné obohatit, jsou jako sporák, dávají teplo a útěchu. Sama se cítí také tak a věří, že ani její kniha nenechá čtenáře chladné. Až ji budete číst, poznáte to hned od první stránky.
Joan má tři děti, vnoučata, za sebou čtyři rozvody, a páté šťastné manželství s Percym Gibsonem. O svém životě píše otevřeně a nic nepřikrašluje. S láskou a úctou vzpomíná na rodiče, kteří ji vždy podporovali, a zejména matka pro ni byla inspirujícím vzorem. Popisuje první úspěchy v herecké branži – od devíti let navštěvovala divadelní školu – a přirovnává herectví k létání. „Hodiny nudy vystřídají minuty absolutního vzrušení.“ Když jí do života vstoupila Dynastie, pracovala jako herečka téměř třicet let a byla připravená na slávu. Neustálá palba obdivu fanoušků ale byla k zbláznění, a i když seriál vyhrál několik cen, je ráda, že se obejde bez toho, co tato popularita obnášela. Slávu přirovnává k droze. Přitom jde o jednu velkou iluzi.
Dnešní zejména televizní, ale i filmovou produkci vnímá Joan Collins kriticky a tvrdí: „Současné celebrity nemají absolutně nic společného s hvězdami zlaté éry Hollywoodu. Dnes už nemá nikdo o nikom žádné iluze.“ Zároveň zmiňuje osobnosti, jichž si váží a které byly skutečnými ikonami své doby. Byly vesměs vázány přísnými a omezujícími smlouvami se studii, jež nad nimi měla absolutní moc, ale zároveň je učila, jak hrát a chovat se. Takovými hvězdami zlaté éry kinematografie byli Rock Hudson, Kim Novak, Jayne Mansfield, Debbie Reynolds, Marlon Brando, Paul Newman, Elizabeth Taylor, Clark Gable, Bette Davis i sama Joan. Do kontrastu staví současné vytváření hvězdiček bez talentů z mnohých reality show.
Kniha je členěna do tematických kapitol a tu o dětech uvádí autorka povzdechem: „Doby, kdy bývaly děti hlavně vidět a ne slyšet, jsou dávno pryč… Možná tímto urazím spoustu dětí mladších patnácti let, včetně mých vlastních, ale musím přiznat, že současní miláčci by se mohli hodně přiučit od předchozích generací.“ Na mysli má i to, že dřív se o příkazech rodičů nediskutovalo, děti nebyly tolik rozmazlovány. I Vánoce jsou dnes „jen o tom, co člověk dostane, a ne o smyslu dávání.“ Děti jsou často zahlcovány dárky, jen aby se nenudily. Joan naopak matka vštěpovala zásadu: „Lidé, kteří se nudí, jsou sami nudní.“
V dalších částech píše o kráse a dává cenné rady, jak pečovat o pleť a oblékat se. Zmiňuje se o mužích: „Žít se s nimi nedá, zabít je nemůžeš.“ Poznala jich více, prožila čtyři manželství, a teprve poslední bylo to pravé, v němž je dlouhodobě šťastná. Neopomíná slušné chování, „podle kterého dnes, bohužel, lidi neposuzujeme.“ Zajímavé jsou její cestovatelské zážitky včetně častého létání jejím oblíbeným nadzvukovým Concordem, jehož posledního letu se v roce 2003 zúčastnila jako stálá klientka a vážená celebrita. O stárnutí má svůj názor: „Je to lepší než ona alternativa.“ Dělí se o zkušenosti, jak být i v pozdním věku v kondici a dobře vypadat, a dává k dobrému svůj tip, jak zhubnout: „Nejlepším odtučňovacím cvičením je odstrkovat se od talíře.“ Joan však dobrá jídla miluje a často navštěvuje s rodinou nebo přáteli nejlepší světové restaurace, jež doporučuje.
Závěrem se zamýšlí nad morálními hodnotami. „Naše hodnoty se vyvinuly z prostých a jasných principů. V podstatě jde o tohle: nekraď, nezabíjej a netuž po sousedově manželce.“ Jak se chovat? „Stačí se jen starat o ostatní tak, jako se staráte o sebe.“ Joan Colins v tomto směru udělala mnoho. V roce 1997 ji královna Alběta II. povýšila do šlechtického stavu za zásluhy v charitě. Za ty umělecké se jí dostalo vlastní hvězdy na hollywoodském chodníku slávy.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), knihyplejada.cz; deus-knihy.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář