Pichlavá krása
V dnešním díle vzpomeneme několik rostlin, s jejichž půvabem je třeba přijmout i pichlavé bodliny či ostré hrany zdobných listů. Řeč bude o kaktusech, bodláku a tchyninu jazyku, obdivuhodných a občas nezaslouženě opomíjených zelených kráskách.
Bodlák obecný
(Carduus acanthoides)
Sluneční rostlina
Co může být zajímavého na této nepříjemné plevelné rostlině, vyskytující se ve střední a jižní Evropě i v Americe, kam byla zavlečena? Svými bodlinkami jako by si každého alespoň na chvíli přitáhla, aby si lépe všiml jejího načervenalého až červenofialového květu, lákajícího hmyz včetně motýlů. Po uschnutí bývá oblíbenou součástí suchých vazeb. Jeho výskyt v polích či na pastvinách není vítán, je také nebezpečný pro dobytek, jemuž může při spásání poranit trávicí trakt. Květu bodláku byla v Čechách naopak přisuzována schopnost vyhánět parazity z těla živočichů, proto se přidával do krmení krav i jiných zvířat.
Také další rostliny podobné bodláku přinášely užitek. Například i u nás se vyskytující přízemní pupava obecná (Carlina vulgaris), obdařená pichlavými listy, jež kvete od června do září. Říká se jí také divoký artyčok, krasovlásek, planý bodlák, stříbrný bodlák, trnová koruna, karolina bílá, hromový kořen nebo chameleon bílý. Již ve středověku patřila k léčivým bylinám pěstovaným v klášterních zahradách. Usušený, rozdrcený kořen, užívaný jako odvar, má močopudné a potopudné účinky, blahodárně působí na činnost ledvin i vylučování toxických látek z těla, pomáhá při zánětu močových cest a prostaty, zevně léčí ekzémy a plísňová onemocnění. Její rozkvetlé květní lůžko s chutí podobné kedlubně se s oblibou jedlo, proto se jí občas přezdívá „chlebíček“. Je však třeba ho pečlivě zbavit zákrovních listenů i květů.
Parchu saflorovou – maralí kořen (Rhaponticum carthamoides), původem z jižní části Sibiře, lze pěstovat i u nás na zahradách. Její kořen obsahuje látky stimulující centrální nervový systém. Zmírňují také stres, podporují mentální zdraví, imunitu, blahodárně působí na činnost srdce i cév a údajně působí rovněž jako afrodiziakum.
Známá je i štětka soukenická (Dipsacus sativus), využívaná v textilním průmyslu při odstraňování povrchové odpadové vlny z tkanin.
Známou léčivkou je rovněž ostropestřec mariánský (Silybum marianum) z čeledi hvězdnicovitých s ostnitými listy, oblíbený díky prospěšným účinkům na játra. Kdysi se věřilo, že na svátek sv. Jana lze díky němu poznat, zda je opětována tajná láska. V předvečer se rozkvetlý bodlák utrhl, konec opatrně ožehnul nad plameny a vložil do nádoby s vodou. Pokud ožil, znamenalo to příslib opětované lásky. Dávná pověst vysvětluje vznik bílých skvrn na žilkování, vytvořených prý kapkami mléka Panny Marie, když se za rostlinu ukryla před Herodovými vojáky, jež měli malého Ježíše usmrtit. V křesťanství se ostnaté listy bodláku považují za připomínku pozemských bolestí i dobrovolného podstoupení utrpení, pokání či lítosti, jež jsou nakonec vykoupeny dobrem.
Slavným se stal urostlý akant, ostropes trubil (Onopordum acanthium) z čeledi hvězdnicovitých, jehož podobu užívali ve znaku již první skotští králové a národním znakem se stal roku 1503. Motivem měla být oslavná báseň Bodlák a růže od Williama Dunbara u příležitosti oslavy manželství skotského krále Jakuba IV. a anglické princezny Margarety. Existuje i další verze z války, kdy se Dánové v noci přiblížili do tábora Skotů, ale byli prozrazeni výkřikem vojáka, jenž stoupl na bodlák. Od roku 1687 byl Jakubem II. ustanoven skotský rytířský Řád bodláku pod ochranou sv. Ondřeje a stal se po Podvazkovém řádu druhým nejstarším řádem země. Obnoven byl královnou Annou roku 1703. V současnosti mezi jeho členy patří panovník a šestnáct rytířů.
Ze semen získaný olej se používal při vaření i na svícení. Rostlina je bohatá na třísloviny, hořčiny, saponiny, polysacharid inulin, soli vápníku a draslíku, silici, kaučuk a albumin. Zjistilo se, že má protirakovinné účinky. K léčení se užívá nať, někdy i semena.Používá se do směsí zlepšujících látkovou výměnu, má močopudné účinky a pomáhá při zánětech močových cest k odstranění močových kaménků. Hodí se i pro léčbu onemocnění kůže a ekzémů nebo zánětů kloubů, kdy se ve formě obkladu používá jemně namletý list.
Bodlák byl považován za sluneční rostlinu kvůli okvětí připomínajícímu sluneční paprsky.
Zhrzený přítel darováním bodláku obecného jasně dává najevo: Urazila jsi mne.
Kaktusy
(Cactaceae)
Ochrana, síla, vytrvalost
Kaktusy, rostliny z řádu hvozdíkotvarých, se sukulentními stonky, mají specifickou stavbu umožňující zadržovat v sobě vodu a původně zelené listy se u naprosté většiny přeměnily v trny. Rostou v různých tvarech především na americkém kontinentu v pásmu od Kanady až po Patagonii. Nejvíce jsou zastoupeny v Mexiku a jihoamerických Andách. Kaktusů roste úctyhodných devatenáct set druhů a často jsou pěstovány pro okrasu. Symbolizují sílu, vytrvalost a schopnost přizpůsobit se jakékoli situaci.
Oblíbená opuncie mexická se zářivě žlutými nebo červenými květy je ceněna pro sladké plody, chutí připomínající sladké hrušky, jimž se také říká indiánské fíky. Mexiko má ostatně opuncii, na níž sedí orel s hadem v pařátech, na svém znaku i vlajce. První opuncie podle aztécké mytologie vyrostla v rozlehlém městě Tenochtitlán (jež obývalo v 16. století na sto tisíc obyvatel – dnes Mexico), které bylo vystavěno na několika ostrovech jezera Texcoco, kam bůh Huitzilopochtli vhodil srdce vyrvané princi Copillimu, jenž ho zradil. Plody opuncie, jež tvar srdce připomínají, jsou plné vitamínů, antioxidantů, vlákniny a představují zdravou nízkokalorickou pochoutku. Dužina léčí popáleniny, záněty a poranění kůže.
Indiánská legenda praví, že kaktusy jsou lidé, kteří se v ně proměnili za trest, aby poznali trýzeň věčné žízně a hladu, když se odmítli podělit o jídlo a pití s těmi, kterým chybělo. Mexičané mají kaktusy v úctě a věří v jejich ochrannou sílu, zejména v blízkosti domu, kde jako strážci chrání obyvatele před zlými duchy i lidmi a přinášejí jim štěstí, prospěch a vitalitu. Platí to i o kaktusech umístěných na oknech, které mají moc zahánět závist, smutek, hádky a negativní vibrace přeměňují v pozitivní. Mohou zvyšovat potenciál lásky, jež odolá všem zkouškám. V interiéru ale může díky četným ostnům působit nežádoucí rozrušení a přílišnou emocionalitu, proto se doporučuje pěstovat je ve vnějším prostoru domova.
Některé indiánské kmeny (Tarahumarové a Huicholové) v Mexiku užívají rituálně halucinogenní kaktus peyotl, obsahující psychoaktivní drogu meskalin, jež vyvolává stavy umožňující komunikaci s jinými světy a duchy. Český cestovatel, botanik a „lovec kaktusů“ Alberto Vojtěch Frič (1882-1944) napsal knihu „O kaktech a jejich narkotických účincích“ (naposledy vydané v roce 2015), v níž popisuje cizí i osobní zážitky a zkušenosti.
Obdivuhodné kaktusy různorodých tvarů a velikostí dokážou žít z mála i v nehostinných místech. Jejich nádherné květy potěší nejen vděčného domácího pěstitele, ale také návštěvníky oblíbených výstav, například v pražské botanické zahradě Na Slupi, kde mezi mnoha druhy nikdy nechybí objemnější exponát s cedulkou „židlička pro tchyni“.
Kaktus vyjadřuje: Naše štěstí bylo krátké, trvalo jen okamžik. Může ale také tlumočit: Jsem vytrvalý ve svém snažení o tebe.
Tchynin jazyk
(Sansevieria)
Ochranná energie a štěstí
Jak český název napovídá, jde o odolnou rostlinu, se zdobnými listy s ostrou špičkou, jež je oblíbená pro svoji nenáročnost a dlouhověkost. Přezdívá se jí také rostlina ocasní štiky, indiánský meč, ďáblův jazyk či hadí kůže.
U nás se tato rostlina pocházející z Afriky, jíž se v přírodě vyskytuje na sedmdesát druhů, pěstuje jako pokojová květina. Doporučuje se i začátečníkům, neboť nemá velké nároky. Jediné, co nesnáší, je přemokření, a co naopak potřebuje, je dostatek světla. Pokud jde o teplotu, neměla by v místnosti klesnout pod patnáct stupňů. Daří se jí v zahradní zemi či dobré ornici, běžná květinová zem není vhodná, neboť většinou obsahuje rašelinu, která váže vodu a zvyšuje kyselost. Původem je z Etiopie, kde roste ve vyprahlých stepích v plném žáru tropického slunce. Proto jí v našich domácích podmínkách svědčí i suchý vzduch ústředního topení.
Bude-li s vaší péčí spokojena, odmění se časem bílými voňavými kvítky, zpravidla po delší době, kdy je už dobře rozrostlá. Pokud vykvete, znamená to, že na vás čeká bohatství a štěstí. Patří mezi pokojovky, které čistí vzduch a zvyšují množství kyslíku, proto je vhodná do ložnice, obývacího pokoje nebo kanceláře. Podle čínské nauky feng-šuej dlouhé listy rostoucí vzhůru harmonizují energetickou rovnováhu v místnosti i vztahů lidí zde žijících, neboť neutralizuje napětí a zabraňuje hádkám. Má se za to, že sansevieria proměňuje veškerou negativitu v tvůrčí energii, podporuje myšlenkové procesy a kreativitu.
Protože je ale tato rostlina jedovatá, způsobuje silné podráždění trávicího traktu, je tedy lépe odstranit ji z dosahu dětí i domácích mazlíčků.
Podle pověr podporuje rychlejší uzdravování, pokud se nemocný často dotýká jejích listů nebo je hladí. Máte-li ji v ložnici, usnadňuje zapomenout na neshody a utišit hádky. Rodiny, které tuto květinu získaly, žily ve štěstí, lásce a shodě, neboť ochraňuje domácnosti a nevpustí negativitu do domu. V místě, kde roste, rozptyluje napjatou atmosféru. Na pracovišti zajišťuje klidnější práci, neboť ochraňuje od drbů, závisti a působí jako štít před energetickými upíry a nepřáteli. Podle bioenergetických studií přináší sansevieria výjimečnou pozitivní energii.
Pokud dostanete sansevieriu jako dárek, znamená to také vyznání lásky.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), soukromý archiv autorky
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář