Ať už se ocitneme kdekoli, naše srdce mají kořeny
Bylo jen otázkou času, kdy Tina Harnesk (nar. 1984) ze švédského Jokkmokku, jež měla vždy blízko ke knihám a sámské literatuře, uskuteční svůj sen a napíše knihu. Že se jí to podařilo víc než dobře, svědčí vítězství její prvotiny Kdo seje ve sněhu, jež byla oceněna švédskou literární cenou Kniha roku 2023.
Sámská stařenka Máriddja si nezkrotnou povahu zachovává i v pětaosmdesáti letech. Bývala divokým, ale velice milovaným dítětem. Její svobodomyslná matka Ibbá se jí vždy zastávala, jinak nechávala věci plynout a přijímala je, aniž by si tím zatěžovala duši. Dceři dopřávala svobodu a nevadilo jí, když se chovala potřeštěně nebo ignorovala společenská pravidla a normy.
Když byla Máriddje sdělena diagnóza zhoubné nemoci, vyrovnala se s tím po svém. Nikomu se s tím nesvěřila, ani manželovi Bierovi, neboť chtěla zbývající čas prožít doma, bez litování a náročné léčby. Žili stranou od ostatních roztroušených domků horské vsi a málokdy chodili mezi lidi. Bylo jim tak dobře. Měli jeden druhého, a i když jim nebyly dopřány děti, posiloval je láskyplný vztah.
Jen litují, jak dopadla mladší Bierova sestra Risten, nešťastná a rozervaná mladá žena. Její dítě, chlapec Heaika-Joná, jim rozzářil život, když se o něj krátce starali, ale pak o něj bolestně přišli. Po smrti Risten našla Máriddja na půdě její deník a poznala, jak těžké to v životě měla.
Vyprávění o životě starých manželů se prolíná s příběhem mladého Kaje a jeho dívky Mimmi. Kaj si nedovede vysvětlit, proč mu jeho krásná, avšak odtažitá matka Laura nevěnovala více pozornosti. Svého biologického otce nepoznal, vyrůstal s ní a jejím manželem, který jej adoptoval. V dětství byl kvůli tomu nešťastný, připadal si ztracený, ve škole se ho spolužáci stranili. Matku slepě obdivoval, byla hodná, ale měl pocit, že vždy unikala jeho snaze se jí přiblížit, a to i ve chvíli, kdy umírala a on seděl u ní. Po pohřbu vyklízel se svým bratrem její pozůstalost, a tak našli pečlivě uložené bedýnky s jejich jmény, které pro ně matka přichystala. Kaje překvapilo, jak velké poklady mu zanechala.
Osud ještě přichystal Kajovi i Bierovi s Máriddjou zásadní a dojemné odhalení tajemství v důsledku násilně zpřetrhaných rodinných pout. Máriddja si do té doby uvědomovala, že až zemře, zmizí s ní i její rod Skájddeových spolu s příběhy, vzpomínkami a tradicemi, které budou pohřbeny tam, kde byl jejich domov. Zda se tak skutečně stane, odhaluje závěr knihy.
Autorka v ní oživuje staré zvyklosti, legendy, pověry, jazyk a povahu domorodých obyvatel Sámů, aby připomněla nutnost nápravy křivd z minulosti. Sámové byli tehdy nuceni opustit svá bydliště v nejsevernější části Švédska, svoji kulturu, jazyk i svá jména a vystěhovat se ze svých domovů na jih. Rodiče dětem kreslili obrazy lidí a země, v níž měli kořeny, aby na to další generace nezapomněly. Obrazy zasněžené krajiny, „v níž starší příbuzní kdysi zaseli semena svého života a nechali je klíčit. A v níž nyní odpočívají a v míru kráčejí po stezkách věčnosti.“
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), euromedia.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář