Tyto příběhy, zachycené očima jejich vnoučat, odhalují, jak se žilo v době před zavedením elektřiny, na začátku 20. století, a v časech habsburské monarchie. Nechte se inspirovat jejich příběhy a poznejte, jak významnou roli hrály v našich životech.
PhDr. Vojtěch Kessler, PhDr. (nar. 1985), vědecký pracovník Oddělení moderních kulturních a sociálních dějin Historického ústavu AV ČR, je přesvědčen o důležitosti oboru historie dějin všedního dne, neboť „i zdánlivě banální paměti a vzpomínky tvoří drobné přítoky, jež nakonec spoluvytvářejí hlavní proud ´velkých´ dějin“1.
Přínosná, přitažlivě zpracovaná publikace představuje dvacet sedm vyprávění vnuků a vnuček o svých babičkách, vybraných ze sbírky Databáze dějin všedního dne Historického ústavu AV ČR. Uveřejněné příspěvky spadají do období od druhé poloviny devatenáctého do poloviny dvacátého století. Jejich pisatelé vzpomínají většinou na babičky žijící na venkově a rovněž na několik málo pocházejících ze střední třídy ve městě. Poznáváme jejich povětšinou těžký lopotný život, ovlivněný světovými válkami, jež je často připravily o muže a syny. Ženy se pak musely starat samy o rodinu s mnoha dětmi, což znamenalo velmi skromné živobytí. Přesto se snažily děti a vnoučata co nejlépe zaopatřit a leckdy pomáhaly druhým jako léčitelky, porodní báby a nebyly vzácné ani případy, že se ujímaly cizích osiřelých dětí.
Jímavé životy moudrých, laskavých, obětavých, starostlivých a milujících babiček se díky vzpomínkám vnoučat vyjevují v sugestivně předávaném osobním svědectví. Vykresluje jejich osudy, zbožnost, víru, zvyklosti, péči o domácnost a rodinu, namáhavou práci na statku či ve službě, stejně jako mnohá soužení, ale i radosti. Již od útlého věku pomáhaly rodičům, někdy chodily mnoho kilometrů pěšky do školy a později za prací nebo na zbožné poutě. Jejich osudy připomínají dnešní generaci, vyrůstající za zcela odlišných sociálních podmínek, jak se kdysi žilo. Zároveň inspirují v přístupu a úctě k životu, ve způsobu překonávání těžkých osobních zkoušek i ve výchově dětí osobním příkladem a učením všemu důležitému, co budou potřebovat.
Příběhy nevšedních žen ve zdánlivě všedním životě obsahují stručné informace o vnoučatech, která o svých babičkách napsala. Doplňují je fotografie z rodinných archivů i ukázky úhledných rukopisů. Jednotlivé vzpomínky jsou uvedeny citátem, vystihujícím povahu jednotlivých žen, např. „…občas mi její počínání připomínalo vědmy z dávných dob…“, „…ráno jsem se probouzela tichým babiččiným zpěvem…“, „…v té staré chalupě se mi všechno tolik líbilo a hlavně – byla tam babička…“, „…měla dobré a soucitné srdce…“, „…aktivní, plná elánu, hlava všeho dění…“, „…proslunila mé mládí a celý můj život láskou…“ „Babička byla jediným člověkem, který mne v dětství obohacoval slovy i pohlazeními.“
Velmi silný je například příběh paní Anny-Marie Fialové, babičky Věry Holubářové. Stojí za to připomínat si její odkaz: „…a mněte se spolo rádi. Z nikém si nenaříkéte na dlóho chvilo. Furt je co dělat, furt je něco zajímavyho a hezkyho na tom božím světě…“.
Digitalizovaná databáze Dějin všedního dne je volně na webu Historického ústavu: https://www.hiu.cas.cz/databaze-dejin-vsedniho-dne, kde jsou vítány i další psané vzpomínky a paměti.
Publikaci o této databázi si lze stáhnout na adrese: http://www.vedakolemnas.cz/sys/galerie-download/VKN-102.pdf?0.7188798828898646
Pozn. 1 Citace z rozhovoru pro časopis A/ Easy 2/2023, Středisko společných činností Akademie věd ČR.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), hiu.cas.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář