Martin Kučera nás provází osudy lidí, kteří ho obklopovali – od rodinných příslušníků až po významné osobnosti české vědy a kultury. Jaké tajemství skrývají tyto příběhy a co se z nich můžeme dozvědět o naší minulosti?
Historik doc. PhDr. Martin Kučera, CSc. (nar. 1958 v Praze), zaměřující se na dějiny kultury a politiky 19. a 20. století, je vědeckým pracovníkem Oddělení biobibliografických studií Akademie věd ČR. V obsažném memoárovém díle vzpomíná na léta minulá, na svoji rodinu i stovky osobností, s nimiž se v životě setkal a s mnohými navázal přátelství.
Docent Martin Kučera předesílá, že kniha není primárně o něm, „leč v každém řádku jsem přítomen jako ten, kdo byl přitom, a rodina hrála v mém zrání a konání častokrát prvořadou roli“. Název memoárů – jako obdobný titul sbírky básníka Karla Šiktance Artéská studna – má na paměti rodový vliv na zrání a životní směrování autora. Ten životadárnou studnu vnímá nejen jako „symbol zřídla vody živé v suchopáru či nepřebernosti a nevyčerpatelnosti života, nýbrž neméně je to symbol rozpětí mezi svatostí zrodu a svatostí zániku“, v němž člověk putuje „k pravdě, spravedlnosti a smyslu jako sdělení o lidech, o jejich společenství, o sobě samém,“ a dodává: „Myslím, že už jsem pochopil symboliku artéské studny, zprvu podvědomě užitou. Jsem to já. Na hladině vidím sebe bez příkras a retuší.“
Autor vydává svědectví o historických změnách ve společnosti, jež ovlivňovaly osudy jednotlivců. Nemálo významných a zajímavých lidí té doby ho inspirovalo i podněcovalo k rozšiřování znalostí, hlubšímu vnímání života a obohatilo o nové zkušenosti. O nich a o své rodině vypráví osobitým stylem, otevřeně, s respektem, obdivem a také bez příkras a s jasným názorem. Využívá přitom “biografické portréty, eseje, skici, zčásti opřené o mé rozbory životů a děl, zčásti o vyvolání co nejživější vzpomínky“.
Po odborné a faktografické stránce Kučerovu publikaci zhodnotí vědečtí odborníci. Běžným čtenářům odhaluje svůj život, aniž by prováděl „sebezkrášlovací exhibici“. Zmiňuje vážnou nemoc, jíž od narození trpí a která ho spíše než k společným dětským zábavám vedla duchovním směrem a k víře, jež mu byla „dána metafyzicky a trochu mysticky. V zásadě nečekána“. Přitom se nevyhýbá ani osobním, intimním tématům.
Největší část podrobného vyprávění o blízkých i vzdálenějších je věnována úctyhodnému množství informací o minulém období, umožňujících blíže poznat kolem patnácti set „nezaměnitelných lidských individualit“, s nimiž se autor seznámil a o nichž více či méně zevrubně píše. O některých přátelích třeba jedinou větou, jiným věnuje celou kapitolu. Jsou mezi nimi jména našich historiků, politiků, malířů, básníků, spisovatelů a dalších významných osobností a umělců. U některých z nich uvádí na pravou míru i některé zavádějící či nepravdivé informace.
„Sledoval jsem pokaždé celkovou obrysovou linii a novost obsahové i metodické stránky, podrobnost jsem nepodceňoval, ale nebyla pro mne podstatná.“ V první řadě se kromě své rodiny zaměřuje na osoby mnohdy již nežijící, s nimiž se setkal za studia i v dalších čtyřiceti letech zejména ve vědeckých institucích, ale i při jiných příležitostech. Jsou mezi nimi kolegové historici, jazykovědci, literární historici, filosofové, herci, výtvarníci, pěvci či muzikanti, na něž vzpomíná v bilančních úvahách. Při vědomí, že ne všem se to zalíbí, vyslovuje i nepopulární názory. V podrobných medailonech představuje šedesát sedm svých přátel, jimiž byli například prof. František Dvořák, PhDr., prof. Petr Eben, prof. Jan Havránek, Josef Hlinomaz, Zdeněk Jirotka, prof. Jiří Kotalík, doc. Jurij Křížek, DrSc., historik prof. Josef Macek, prof. Milan Machovec a jeho bratr doc. Dušan Machovec, Karel Michl, MUDr. Miroslav Plzák, CSc., Josef Věromír Pleva, prof. MUDr. Valja Stýblová, DrSc., Josef Suchý, Josef Toman, prof. Otto Urban, CSc., doc. Zdeněk Urban, CSc., PhDr. Vilém Závada a další.
Kniha autobiografických vzpomínek doc. PhDr. Martina Kučery, CSc., je cenným pramenem vyvěrajícím z jeho osobního života a nedávné historie, z něhož se lze osvěžit novými pohledy na minulost.
Doslovem ji opatřil autorův přítel, historik a encyklopedista PhDr. Josef Tomeš, Ph.D., dlouholetý pracovník Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, jenž ho k napsání osobní svědecké výpovědi o setkáních s lidmi, kteří ho zaujali i inspirovali, spolu s ostatními vybízel. Publikaci doplněnou černobílými fotografiemi uzavírá obsáhlý jmenný rejstřík.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), mua.cas.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář