Sympatická slovenská spisovatelka a influencerka Dominika Sakmárová (nar. 1990) vystudovala sinologii na Karlově univerzitě v Praze a pro zdokonalení čínštiny žila v Číně a později tři roky v Jižní Koreji. O tom, co zde zažila, v čem se liší naše a asijská kultura a co ji překvapilo i nadchlo, napsala dvě knihy s vtipnými a výstižnými postřehy, jimiž dokonale přibližuje život v exotických zemích.
Dominiku Sakmárovou Dálný východ natolik okouzlil, že ani vteřinu neváhala při nabídce přestěhovat se na čas do Koreje. Z tříletého pobytu s manželem a malými dětmi v Jižní Koreji vzešla její druhá kniha Korejské halušky – Veselé historky z cest po Jižní Koreji.
V bezmála čtyřiceti originálních příbězích Dominika popisuje, jak poznávala korejskou kulturu, kuchyni, zvyky, pověry i celkový pohled na život. Barvitě líčí fascinující starobylou Koreu i její moderní ráz. „A jak to často bývá, ocitla jsem se úplně někde jinde – uprostřed moderní, betonové Koreje: budovy plné barevných reklam, nacpaných jedna na druhou; blikající obrazovky na každém centimetru volného místa. Všechno rovněž fascinující, jenže úplně jiným způsobem.“
V Jižní Koreji ji čekalo mnoho překvapení, včetně zjištění, že místo čtyř ročních období je zde rovnou dvacet čtyři, pojmenovaných po přírodních jevech pro ně typických – období vousatého obilí, probouzení žab a hmyzu, chladné rosy a další, k nimž autorka přidává vlastní vtipné názvy. Věk Korejci počítají podle lunárního kalendáře, takže když se dítě narodí, je mu vlastně už jeden rok.
K dětem, kterých je tu málo v důsledku nejnižší porodnosti na světě, mají lidé velice vřelý vztah. Projevil se i vítáním blonďatých dětí Dominiky, k nimž se místní nadšeně hrnuli, a kdejaká babička je hned brala do rukou a hrála si s nimi, anebo jim ze zvědavosti počítala zuby. Dominice to později už nevadilo a tvrdí, že to je nejlepší způsob, jak mezi místní zapadnout. Tlak na děti je vyvíjen už ve škole při náročném studiu. V kultuře orientované na výkon je těžké se prosadit. Aby mladí sehnali dobré zaměstnání, musí věnovat studiu většinu času i na úkor spánku. O víkendech se lidé chodí odreagovat od práce i studia do barů, lunaparku, či jiných křiklavých atrakcí.
V obchodech s elektrickými spotřebiči je třeba se soustředit na to, co zákazníkovi každý z nich říká. Mluví tu i dveře. Autorku udivilo, s jakou láskou, podobnou vztahu k dětem, se chovají Korejci ke psům, a přesto si rádi pochutnají na psí polévce. Dozvíme se, proč se Korea považuje za meku módy, jaké pověry se tu stále dodržují, ale také o synovské oddanosti rodičům a uctívání předků. Poznáme, jak v zemi, kde se nedávají city ani přímé názory veřejně najevo, je nutné požadavky a nepříjemné záležitosti umně diplomaticky zaobalit.
A co by autorka určila za korejský symbol, pokud by si mohla vybrat jeden ze všech? Byly by to obyčejné gumové žabky a hned vysvětlí, proč. Závěrem přidává pro čtenáře prémii v podobě čtyř korejských pohádek.
Kniha se výborně čte a poskytuje mnoho zajímavostí ze života v Jižní Koreji. Dominika Sakmárová se dělí o své poznatky obzvlášť příjemným způsobem, s úctou k historii i tradicím a zároveň s nadhledem, jemuž nechybí humor a radost z nových zkušeností a zážitků.
Návštěvníkům Asie radí: „Aby neváhali a jeli kdykoliv, neboť vše se dá zvládnout, budete-li se chovat o něco méně než turista a o trochu víc, jako byste tam měli zůstat až do konce života.“ Vychází z moudrosti, které se jí dostalo pro povzbuzení před první cestou: „Všude žijí dobří lidé. To úplně stačí.“
Třetí kniha Dominiky Sakmárové vyšla letos ve slovenštině pod názvem Mačkohlavý orol alebo Cesta do tajov čínskej a kórejskej kultúry. Jistě se budeme moci brzy těšit i z českého vydání.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), jota.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář