Snem novináře, publicisty a spisovatele Aleše Palána (nar. 1965) bylo udělat knihu rozhovorů se zoologem, cestovatelem, turistou, skautem a spisovatelem RNDr. Miloslavem Nevrlým (nar. 1933). Po několika odmítnutích se mu to podařilo, a tak se můžeme těšit z poznání ryzího člověka, jímž je RNDr. Miloslav Nevrlý, jehož skauti nazývali Náčelníkem. Knihu rozhovorů vydalo k jeho devadesátým narozeninám nakladatelství Kazda.
Miloslav Nevrlý píše s hlubokou vírou o naplněném životě počínaje šťastným dětstvím přes léta, kdy sám, s kamarády, rodinou nebo se skauty putoval po stezkách našich i zahraničích hor, zmiňuje se o své rodině, o dlouholeté práci v libereckém muzeu, až po současnou dobu, naplněnou vyrovnaností, moudrostí a úctou k životu.
Už od dětství si dobře vystačil sám. V roce 1948 se mu proměnil život, když se stal členem České ornitologické společnosti. Pozorování a poznávání ptactva bylo jeho velkou láskou, stejně jako osamělé toulky přírodou. Vybavuje si okamžik, kdy ho „ovanulo něco světlého. Deo gratitas“. „Za těch osamělých dní a nocí jsem pod sluncem a pod hvězdami začal cítit zvláštní, nesnadno popsatelnou sounáležitost s přírodou, se stromy, ptáky, travami, kameny i brouky.“ Onen nevýslovný pocit něčeho, co jej přesahuje, zažil jako nepokřtěný mladík z ateistické rodiny poprvé v létě roku 1955, nad textem Sluneční písně svatého Františka z Assisi.
Aleš Palán se ptá na dobu, kdy se jeho přítel odstěhoval do Liberce, kde žije šedesát šest roků, z nichž dvaačtyřicet působil v Severočeském muzeu, převážně jako vedoucí přírodovědeckého oddělení. Miloslav Nevrlý pak oživuje léta systematické práce v muzeu i v terénu. Oceňuje krásu volnosti, prožívanou na toulkách milovanými Jizerkami, kde možná dosud žijí někteří z jejich bájných tvorů, jež pro mnoho jiného už nevidíme.
Vždy bral život, jak jde a nepřipouštěl si žádnou újmu, i když se s manželkou a dětmi museli uskromňovat. „To nejdůležitější je vyrovnat se duševně se svým stavem. Přesvědčit sám sebe, že bída a nouze jsou nežádoucí, ale chudoba prospěšná. Tělu i duchu,“ podotýká.
Jaké hory má nejraději? Kromě Jizerských to jsou Karpaty, zejména rumunské, maďarská pohoříčka Matra a Bükk-hegy, bulharský Pirin a Stará planina, jugoslávský Durmitor, také Prokletije či Kavkaz, jímž tři týdny osaměle putoval. Zmiňuje i několik příhod, kdy mu šlo o život. Opuštěné krajiny i tvorové v nich žijící ho přitahovali a rád o nich psal. Jeho legendární kniha Karpatské hry nebo nejslavnější Kniha o Jizerských horách podobně jako další tituly ovlivnily životy mnoha čtenářů.
V roce 2023 získal od prezidenta republiky Medaili za zásluhy 1. stupně. On sám se cítí být požehnán zejména tím, že nikdy nepostrádal nic z toho, co mu bylo odňato a nic nepotřeboval dřív, než se mu toho dostalo.
Inspirativní knihu přátelského rozhovoru a osvěžujícího debatování doplňuje množství dosud nepublikovaných černobílých fotografií z osobního a rodinného života Miloslava Nevrlého.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), knihykazda.cz, knizniklub.cz, databazeknih.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář