Pracovala jsem v životě už na řadě míst a pro spoustu různých společností a organizací. A jak to tak vypadá, výčet mých pracovních zkušeností ještě není ukončen. Aktuálně sbírám zkušenosti ve výrobě nízkoteplotních topných systémů. Je ze mě čerpadlářka.
Moji zaměstnavatelé byli třeba: JZD Rudý říjen a jeho zpravodajský Žňováček. Já sama jako podnikatelka. Česká tisková agentura (neplést s Českou tiskovou kanceláří). Deník DEN (dříve Rovnost). Jeden hrad (neplést s Hradem). Jedno město. Prodejce potravin. Jeden umělec. Parlament (neplést s Parlamentem). V tomto místě by se mohl kruh vtipně uzavřít, leč není tomu tak. Z intelektuálně vypjatých prostředí jsem se dostala nyní do výrobní sféry.
Největší rozdíl je v tom, že tady se prostě nekecá.
Když mi bylo včera s úsměvem, leč též rukou naznačeno, že se mám uklidnit, tak jsem si to uvědomila naplno. Jen jsem vyprávěla historku z lékárny a můj dramatický přednes rozhodně nedosáhl svého vrcholu. Ovšem tady platí jiná pravidla. Z převážně ženských kolektivů jsem se dostala mezi převážně mužské osazenstvo. Všichni tady jsou vyrovnaní. Mluví klidným hlasem. Nikdo nenadává ani nepláče. Nikým nezmítají citové poryvy. Nikoho nic nebolí, natož hlava, a pokud bolí, nechávají si to vychovaně pro sebe. A když přijdu do práce, nikdo se mě nezeptá, jak jsem se od včerejška měla, co jsem dělala, jestli nemám obarvené vlasy, co to mám nového na sobě (všichni mají firemní trička) a jestli nechci ochutnat domácí koláč. Zjistím, kde dnes sedím, pozdravím, sednu si k počítači a pracuju. Je to fakt dost jiné.
Debaty se tady vedou, ale vesměs ryze pracovní, a v zápalu brainstormingu hlasy někdy nabývají na intenzitě. Slyším každé slovo. Ovšem nerozumím ani jednomu. A pokud mám pocit, že se chytám, tak se vůbec nechytám. „Musíš ji roztáhnout. Do té díry to nacpat přes báchor,“ docházejí k závěru kolegové za mými zády. Trochu znejistím, než se vysvětlí, že se baví o topné patroně. Stejně tak stará mrcha s radiátorama není žádná otravná dáma, které je doma zima, ale nějaký zastaralý systém vytápění. Občas si zajímavý termín poznačím. Má slovní zásoba je zjevně stále nedostatečná.
Naučila jsem se pracovat se sluchátky na uších. Všichni kolem mě neustále telefonují a mluví jazykem jiného kmene. Mým úkolem je naštěstí jen komunikace s lidmi, kteří jsou na tom většinou stejně jako já. Koncáci (koncoví zákazníci). Překládání z češtiny do češtiny je zřejmě mým údělem, protože i v rámci jednoho jazyka je mnoho vrstev, které se tak úplně neprolínají.
Nejdůležitější je naladit se na obě strany břehu a pak postavit vor, na kterém budete lehce plout z jedné strany na druhou a obě vás budou vítat a rozumět vám.
Jak mě upozornila Bára B., je pro to termín transcreation, zejména tedy pokud jde o dva různé jazyky. Ale já vím, že to jde i v rámci jazyka jediného.
Nejdivnější na tom všem je, že mě to zatím baví. Většinu práce udělám v práci a domů jezdím s čistou hlavou. Věci plynou z bodu A do bodu B a A znamená A a B znamená B. To je pro mě taky znovuobjevená radost. Jen se občas přistihnu, že když přijedu domů, popadne mě neodolatelná touha prásknout dveřmi, hlasitě zpívat a u toho tančit a pak většinou zavolám nějaké kamarádce nebo bývalé kolegyni, co je u ní nového, jaké má vlasy, co bude vařit a co si koupila nového. Tím se má hormonální hladina vrátí do normálu a já se zase těším na další den v testosteronové bublině.
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář