#111 Intuice

Žárovka n
Foto: Pixabay

Jednou jsem takto nenasedla do auta s mými kolegy, kteří jeli do Prahy. Prostě jsem iracionálně tušila, že by se autu se mnou mohlo něco stát, a zůstala jsem doma. Vůbec mé nepřítomnosti cestou nelitovali, protože jsem jim nechala svou vymazlenou svačinu, a vlastně dodnes na to vzpomínáme jako na veselou historku. Ale mně do smíchu tenkrát opravdu nebylo. Stejně jako když při řízení v autě začnu cítit, že ve vzduchu visí nehoda. Už dvakrát mě to upozornění zachránilo, protože jsem byla ostražitá a jela pomaleji a byla jsem schopna dobrzdit. Potřetí jsem se nechala předjet všemi divočáky a díky tomu jsem musela řetězovou nehodu těsně přede mnou jen objíždět.

Když jsem psala jednu povídku do soutěže, věděla jsem naprosto jistě, že vyhraje, už když jsem ji psala. A opravdu nešlo o nějakou namyšlenost nebo přebujelé ego. Taky jsem si vsadila sportku s tušením, že výhra je blízko. Bylo to sice jen pár stokorun, ale opravdu jsem vyhrála. Bohužel, od té doby jsem nic podobného necítila, i když jsem si vsadila a nevyhrála ještě mnohokrát. Taky už jsem nic tak světoborného nenapsala.

Prostě ještě nepřišla ta pravá chvíle, kdy jsem napojena na něco většího a znám pravdu o pár sekund, minut či dní dříve, než se stane realitou.

Nejsem žádný bláznivý esoterik a ani neumím s intuicí pracovat tak, aby mi přinášela dlouhodobý prospěch. Ale třeba v lidech se nemýlím. Už nedávám na první dojem, protože ten může být opravdu někdy mylný, ale pokřivený charakter nebo prázdnotu duše poznám naprosto bezpečně, i když mě to často netěší. Nikdy jsem s lidmi, co mě nebaví, nehodlala trávit čas. Ale to máme asi všichni stejně.


Co z toho všeho vyplývá? Je skvělé mít plán a jít za svým snem krok za krokem. Ale někdy je fajn úplně všechno neplánovat, nedřít se do úmoru, ale zeptat se sám sebe, jestli vůbec jdu po správné cestě.

Někde uvnitř nás jsou všechny otázky i všechny odpovědi, které hledáme. A někdy i ty, které nehledáme.

Zkusme si více věřit a třeba se nám jednou sevře břicho v předtuše, že se pro nás chystá něco úžasného.

Váše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Stezka odvahy

Stezka odvahy

Dějiny jsou plné příkladů, kdy lidé překonali své fyzické možnosti nebo přežili věci k nepřežití. Válečné běsnění. Zázračná uzdravení.

Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi

Naše Bára není zrovna nadšená z pohledu do zrcadla. Proč? Přečtěte si v dnešním příspěvku, jak tento problém vyřešila.
Jedna ruka netleská

Jedna ruka netleská

Někdy se může stát, že se vám svět změnil během jediné vteřiny. Naší Báře se to stalo – bohužel před…
Teorie podivnosti, kniha

Teorie podivnosti

Už se vám někdy stalo, že jste četli knihu a říkali si, že ji někdo snad napsal podle vašich myšlenek?
Nepotřebujete ponožky?

Nepotřebujete ponožky?

Také se vám stává, že máte doma něčeho nepotřebného nějak moc? A jak to má naše Bára? Přečtěte si v…
Čechoslováci v nás

Čechoslováci v nás

Jak dnes chápeme bývalé Československo? Bereme Slováky jen za sousedy, nebo jsou pro nás ještě pořád bližší než obyvatelé ostatních…
Když nejde o život

Když nejde o život, jde…

Kdy vám mohou papírové kapesníčky zachránit pověst, důstojnost a potažmo i život? Dočtete se v dnešním článku naší Báry.
Už píšeš druhou knihu?

Už píšeš druhou knihu?

Také jste neradi, když se vás někdo ptá na určitou věc – takovou tu konkrétní otázku, kterou neomylně poznáte hned,…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*