Dne 22. května roku 1813 se v Lipsku v rodině právníka narodil německý skladatel a dirigent, významný představitel romantismu, hudební teoretik, básník, spisovatel, dramatik a filozof Richard Wilhelm Wagner. Významně přispěl k hudebnímu pokroku, k vývoji opery a ke vzniku národních operních škol.
Být hudebním skladatelem se rozhodl až v 16 letech, do té doby měl představu, že se bude věnovat divadlu. Jako mladý byl ovšem silně ovlivněn Beethovenovou hudbou a začal komponovat sonáty a smyčcová kvarteta. Nejvíce se však ve své tvorbě věnoval opeře a jeho cílem bylo vytvořit německou operní tradici.
Když mu bylo 29 let, zažil první úspěch se svou operou Rienzi a v tomto období se stal kapelníkem dvorního divadla v Drážďanech.
Následovalo šest let, kdy pracoval na reformě opery, a to jak teoreticky, tak prakticky ve svých dílech: začal používat nové výrazové prostředky a prosadil propojení všech uměleckých druhů k umocnění celkového dojmu opery, která měla být souhrou poezie, výtvarného umění, hudby i tance. Všechna libreta si napsal sám, přičemž v nich využíval motivy starogermánských ság, historické události a literární předlohy. Dokázal po přečtení románu napsat libreto i složit hudbu opery.
Už od roku 1834 pracoval jako vedoucí divadla v Magdeburgu, později jako šéfdirigent v Královci a v Rize, ale všude jej provázely finanční problémy, před kterými musel často utíkat.
Díky úspěchu opery Bludný Holanďan v roce 1843 v Drážďanech se stal saským královským dvorním kapelníkem a se svými operami provedl turné po celém Německu. K úspěchu mu blahopřál i Felix Mendelssohn-Bartholdy.
Jeho vztah k českým zemím byl velmi zajímavý. Už jako malý pobýval s matkou v Teplicích, kam se uchýlili v době napoleonský válek. Později sem přijel jako student, a když zde pobýval potřetí, pracoval na opeře Tannhäuser. Několikrát navštívil Prahu. V Mariánských Lázních skládal opery Lohengrin a Mistři pěvci norimberští, s níž zde slavil v roce 1845 velký úspěch. Ale poměrně málo je známé, že jako mladý jedno celé léto pobýval na zámku v Pravoníně u Vlašimi.
Když roku 1848 došlo k potlačení revoluce, byl Wagner, který byl revolucí nadšen, pronásledován a uchýlil se do Švýcarska. V Curychu pak, za finanční podpory ze strany továrníka Otty Wesendoneka, hlavně pracoval na teoretických spisech, ale také komponoval.
V roce 1861 mu byla udělena amnestie a nový bavorský král jej pozval do Mnichova. Ludvík II. Bavorský byl Wagnerovou hudbou fascinován a štědře jej podporoval. Tak Wagner získal finanční prostředky pro provedení svých děl a později si, díky přízni panovníka, mohl otevřít své vlastní divadlo v Bayreuthu, kde se dodnes uvádějí pouze Wagnerovy opery. Zde poprvé uplatnil významné změny. Jednak to bylo umístění orchestru, který usadil hluboko pod jeviště, jak je známe dnes. Docílil tak toho, že bylo lépe slyšet zpěváky. Rovněž jako první zavedl tmu v hledišti. Někteří z jeho kritiků tvrdili, že zhasnuto je v hledišti proto, aby světlo nebudilo spící diváky, čímž naráželi na délku Wagnerových operních děl.
V Bayreuthu působil Wagner téměř do konce života. V září 1882 podnikl cestu do Itálie, od níž si sliboval zlepšení zdravotního stavu. Avšak v Benátkách dne 12. 2. 1883 zemřel. Richard Wagner nikdy neměl pokračovatele v plné koncepci svého díla, ale pozdější skladatelé se zaměřovali na některé fragmenty, které používal.
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář