Jak jste na tom se sny vy? Zdají se vám? Pamatujete si je? Zapisujete si je? Jsou barevné, nebo černobílé? Příjemné, nebo děsivé? V životě můžeme mít všechno pod kontrolou, ale v noci jsme rukojmí vlastního podvědomí.
Jsem ve velkém zámeckém sále a tančím sólo. Mým tanečním partnerem je místní pohřebák a provedení tance je víc než nekonvenční. Do rytmu hudby skáčeme z dřepu až ke stropu. Dopadám zlehýnka do pozice žabáka, a pak se vší silou od země odrážím k dalšímu výskoku. Nebolí mě kolena, nepřepadám v dřepu dozadu, prostě jsem jako pérák, který v plesových šatech létá vzduchem k naprostému úžasu ostatních hostů. Vítejte v mých snech.
V mém skutečném životě se teď moc zajímavých nebo pozitivních věcí neděje. Nestěžuju si, to v žádném případě, spíš visím v nějakém mezičase zaseknutá mezi minulostí a budoucností. Občas se mi to stává. Než se věci zase pohnout někam dopředu, musím projít stádiem larvy, která čeká na své vylíhnutí. Jestli to bude můra nebo motýl, to se zatím neví. A tak si moje hlava navyklá na různá dobrodružství a nevšední zážitky kompenzuje svou potřebu adrenalinu v průběhu noci. Divoké sny Maxipsa Fíka jsou jen slabým odvarem toho, co ve spánku zažívám já.
Občas se vznáším jako motýl, občas je to pořádná noční můra.
Na skutečných cestách třeba zažívám, jako většina žen a dívek, nepohodlí spojené s nedostatkem čistých a dostupných toalet. Chlapi tohle neřeší a nechápou, protože jim stačí ke štěstí větší strom, ale dáma si těžko může někde v centru velkoměsta čapnout nad kanál. A tak platíme za kávy a vodu a drinky, abychom si mohly legálně odskočit někde v restauraci (a najít vzadu díru do země s dvěma šlapkami. Tady by se mi schopnost přikrčit se jako žabák a nevyvrátit se opravdu velmi hodila). V noci se mi zdálo o těchto trampotách tak intenzivně, že jsem se probudila úplně zpocená a vyřízená.
Bylo to pokračování toho snu o tanci ve výskocích. Měli jsme odjíždět s přáteli starou otřískanou dodávkou, ale já jsem si potřebovala naléhavě odskočit. Ocitla jsem se před nějakou barabiznou, kde ve dveřích stála babizna, zřejmě hajzlbába, a chtěla po mně zaplatit v nějaké prapodivné místní měně. Hrabala mi v peněžence, ale koruny nechtěla. Uprosila jsem v zoufalství nějakou starší paní ve frontě, která za mě zaplatila hrozně vysokou sumu.
Se svěrači staženými na nejvyšší level jsem se musela proplazit velmi úzkou skulinou do tmavé jeskyně, kde plály louče a byly tam patrové palandy natlačené jedna na druhou.
Babizna mi řekla, že než mě pustí na záchod, musím si lehnout do postele a nechat se do ní zastlat nejméně na čtvrt hodiny.
Deka byla smrdutá a kousala mě po celém těle, ale pod postelí jsem našla hnědý nočník. Když se babice otočila, využila jsem příležitosti a… naštěstí jsem se probudila ještě včas. Tak rychle a hbitě jsem už dlouho nevyskočila z postele. I když na druhou stranu, hovno ve snu viděti značí podle snáře velké štěstí ve hře. Takže ani prachy nebudou. Zůstanou jen velké sny, plné dobrodružství, neuvěřitelných příhod a fyzických výkonů. Kdo by nechtěl v noci létat, skákat, bloudit cizími městy a potkávat známé lidi v naprosto absurdních situacích. Tatínek mého kolegy například zabil mladou dívku i s dítětem a zahrabal ji u nás na zahradě. Prozradila ho až jeho bunda, do které je zabalil. Vím, že to byl jen sen, ale asi už se před ním budu vždycky držet na pozoru.
Jak jste na tom se sny vy? Zdají se vám? Pamatujete si je? Zapisujete si je? Jsou barevné, nebo černobílé? Příjemné, nebo děsivé? V životě můžeme mít všechno pod kontrolou, ale v noci jsme rukojmí vlastního podvědomí.
Přeji vám, ať hlavně všechno vždycky dobře dopadne. Ve snu i v životě.
Vaše Bára
Zdroj: redakce – Barbora Janečková (autorské dílo), www.uzasnabara.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář