Německý úspěšný skladatel, uznávaný dirigent, výborný klavírista, nadto velmi univerzální člověk, který byl nejen kapelníkem divadla, ale i organizátorem, novátorem a hudebním kritikem a od jehož narození uplynulo 235 let.
Carlův tatínek byl hudebníkem a skladatelem, maminka zpěvačkou. Není tedy divu, že se jeho životní dráha obrátila k umění. Prvními učiteli hudby byli jeho otec a bratr. Již od deseti let dostával první lekce hry na klavír od výborného varhaníka Johanna Petera Heuschkela. Poté se v Salcburku dostal k Michaelu Haydnovi (bratru skladatele Josepha Haydna), který mu poskytl základy kompozice.
Jeho otec se zabýval myšlenkou představit svého synka, po vzoru Amadea Mozarta, jako zázračné dítě. Zajímavé je, že Wolfgang Amadeus Mozart se oženil se sestřenicí Carla Marii von Webera. A právě na Mozartovo dílo Weber navazoval.
Později, po smrti matky, se otec s dětmi přestěhoval do Mnichova. Zde se chlapec kromě studia hry na klavír, zpěvu a komponování, učil i litografii. Jeho otec zamýšlel otevřít si vlastní tiskárnu, ale tento záměr mu nevyšel. Co však vyšlo, byl úspěch jeho čtrnáctiletého syna, který zkomponoval a v Mnichově uvedl svoji první operu. V roce 1801 se přestěhovali zpět do Salcburku a Carl, opět pod vedením Michaela Haydna, začal skládat další operu.
A pak následoval roční pobyt ve Vídni, kde Weber studoval u abbého Voglera, významného hudebního teoretika a skladatele. Zde se setkal s řadou dalších významných skladatelů, s hudbou Ludwiga van Beethovena a také s komickou operou. Právě díky Voglerově pomoci se stal kapelníkem vratislavské opery. Tady se, bohužel neúspěšně, pokoušel zavést některé novinky, po dvou letech odešel a stal se hudebním správcem vévody Bedřicha Evžena Württenberského v hornoslezském Karlsruhe. V této době složil řadu instrumentálních a komorních skladeb, a také své dvě symfonie. Po krátkém čase byla kapela zrušena, avšak vévoda nasměroval mladého skladatele ke svému bratrovi do Stuttgartu.
Carl začal pracoval jako osobní tajemník. Zde se seznámil s mnoha filozofickými díly a pokusil se napsat autobiografický román Život umělce, který však nikdy nedokončil. Ovšem pobyt ve Stuttgartu skončil pro něj dost špatně: on a jeho otec byli obviněni z finančních machinací a následovalo vězení. Právě v době odpykání trestu dokončil svoji operu Silvana.
Po této nepříjemné zkušenosti se Weber rozhodl žít dál řádným životem a odjel přes Mannheim do Darmstadtu, kde právě působil jeho bývalý učitel abbé Vogler. S několika přáteli založil Harmonický spolek, v němž si navzájem kritizovali vlastní skladby.
Roku 1811 uskutečnil plánovanou cestu po Německu, v Mnichově se spřátelil s vynikajícím klarinetistou Heinrichem Josephem Bärmannem, pro něhož složil mnoho skladeb. A právě s tímto interpretem podnikl významné koncertní turné, během něhož navštívili Prahu, Lipsko, Výmar, Drážďany a Berlín.
V roce 1812 se rozhodl uskutečnit další velkou cestu: přes Lipsko do Prahy, dále chtěl navštívit Vídeň a poté pokračovat do Itálie. Ale v Praze mu bylo nabídnuto vedení zdejší opery. Weber výhodnou smlouvu přijal a působil zde pod dobu více než tří let. V tuto dobu, kdy Pražská opera byla v poměrně špatném stavu, angažoval nové hudebníky a zpěváky a zavedl mnoho změn, například dirigování taktovkou – do té doby dirigent řídil orchestr zpravidla od klavíru. Během svého působení zde uvedl více než sedmdesát nových titulů, navíc pilně přispíval do pražského tisku recenzemi.
V Praze se také roku 1817 oženil se sopranistkou Carolinou Brandtovou. Ale to již působil jako saský královský kapelník v Drážďanech, kam byl angažován, aby vybudoval německou operu. Tady se seznámil s básníkem Friedrichem Kindem, s nímž zpracovali starou pověst o kouzelném střelci, a tak vznikla opera Čarostřelec, která byla uvedena v roce 1821. Premiéra byla triumfálním úspěchem jednak v celém Německu, ale také ve Vídni. Odtud získal nabídku na napsání další opery v tomtéž stylu. S ní ovšem již však takový úspěch neměl. Poté se ve své tvorbě odmlčel, příčinou bylo i onemocnění tuberkulózou.
Naše Mariánské lázně navštívil Weber v roce 1824. Po návratu z léčebného pobytu dostal nabídku z Londýna, aby tam řídil celou operní sezónu a též uvedl svoje opery. Na tuto cestu se vypravil roku 1826, v Anglii byl vřele přivítán a měl obrovský úspěch i při uvedení svých oper. Avšak vyčerpání z tvorby a vystoupení vedlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, proto se snažil co nejdříve vrátit zpět domů. Den před plánovaným odjezdem však v Londýně zemřel. Od jeho úmrtí uplynulo 5. června 195 let. Jeho ostatky byly převezeny do Drážďan až v roce 1844. O tuto skutečně poslední cestu se zasloužil především Richard Wagner, který byl nejen Weberovým nástupcem na pozici kapelníka, ale navázal i na jeho hudební odkaz.
Přestože Carl Maria von Veber zemřel v pouhých čtyřiceti letech, dokázal toho za svůj krátký život mnoho: tento představitel začínajícího romantismu, jako první, ještě v době klasicismu, uvedl romantickou operu Čarostřelec, která v hudbě znamenala nový směr. Jeho obsáhlá tvorba sestává z oper, dramatických děl, kantát, mší, písní, balad, romancí, sborů, symfonií, předeher, orchestrálních tanců, koncertů, komorních skladeb, sonát i rozsáhlého klavírního díla.
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář