Když se řekne Exupéry, vybaví se většině z nás Malý princ. Ale nebylo to jediné dílo, které tenhle francouzský spisovatel, filozof a humanista, jenž byl především pilotem, napsal.
Dne 29. 6. 1900 se v Lyonu do rodiny inspektora pojišťovny narodil po dvou dcerách syn Antoine. Jeho tatínek pocházel ze starého francouzského šlechtického rodu. Ačkoliv otec brzy zemřel, měl Antoine údajně moc krásné dětství, které trávil na zámku matčiných rodičů nebo na zámku maminčiny pratetičky. Ve dvanácti letech poprvé letěl v letadle – splnil si tím prý svůj velký dětský sen a ovlivnilo to celý jeho život.
Už jako dítě se u něj ukázalo, že byl technicky nadaný. Nejen, že se zajímal o technické vynálezy, sám si také sestrojil kolo, které bylo poháněno větrem. A již jako dítě se projevil jeho další talent – literární: psal básně. Po ukončení střední školy v roce 1917 zamýšlel studovat na vojenské akademii, ale nebyl přijat a začal tedy navštěvovat architekturu v Paříži, ovšem studia nedokončil.
V jedenadvaceti letech nastoupil vojenskou službu a toužil stát se pilotem, což se mu po roce služby v armádě podařilo. Ale záhy měl leteckou nehodu a z armády odešel. Pracoval pak jako úředník, dělník i obchodní zástupce. Zkoušel i psát a ve své tvorbě vycházel ze svých zkušeností. V roce 1926 vyšla jeho povídka Letec. A téhož roku se vrátil k létání – stal se pilotem přepravujícím poštu. Jako velitel malého letiště, kde působil od roku 1927, měl důležitý úkol: obnovit vztahy se Španěly a Maury. V té době napsal svůj román Kurýr na jih.
V roce 1929 působil jako ředitel firmy Aerposta Argentina v Buenos Aires a napsal svůj druhý román, Noční let, který vyšel v roce 1931. Tento rok byl pro Saint-Exupéryho hodně významný. Kromě úspěchů na literárním poli se mu dařilo i v soukromém životě – oženil se s Consuelou Suncin de Sandoval. Navíc byl oceněn nejvyšším francouzským státním vyznamenáním – řádem Čestné legie.
Poté pracoval jako zkušební pilot, ale měl vážnou nehodu, z důvodu chybného řízení letadla se zřítil do moře. Proto se rozhodl pracovat v propagaci společnosti Air France.
Ale touha létat jej v roce 1935 přivedla ke snaze překonat rekord na trase Paříž – Saigon. Tenkrát mu opravdu šlo o život: ztroskotal v poušti a nebýt toho, že jej náhodou nalezla karavana, málem umřel.
Ani to ho však neodradilo od dalšího létání. Tři roky poté se pokusil o dálkový let New York – Ohňová země. Tehdy se zřítil již při startu, byl velmi těžce zraněn a v době léčení se věnoval výhradně literární činnosti: psal stati, články a úvahy, které souhrnně vyšly v roce 1939 jako Země lidí.
Po vypuknutí 2. světové války byl povolán do armády. Zde měl vyučovat vzdušnou navigaci, ale na svoji vlastní žádost a taktéž přímluvu vyšších důstojníků se dostal k leteckému útvaru, kde měl za úkol provádět průzkumné a výzvědné lety. V roce 1942 byl demobilizován, podnikl cesty po Americe a napsal knihu Válečný pilot, která byla úspěšná především v anglickém vydání.
Za rok nato vyšel poprvé jeho Malý princ – filozofická pohádka pro „dospělé děti“, příběh pilota, který se po havárii na Sahaře setká s Malým princem, jenž sem zavítal z daleké planetky. Kniha byla opatřena kresbami autora. Dodnes byla přeložena do více než 450 jazyků a řadí se mezi nejvýznamnější knihy minulého století. Kromě zfilmování se tohle dílo dočkalo i zhudebnění a animovaného zpracování.
Své celoživotní zkušenosti chtěl Saint-Exupéry uplatnit v knize Citadela, kterou však nedokončil (byla vydána až posmrtně, v roce 1948), protože se v roce 1944 znovu vrátil k letectvu. Tehdy mu bylo povoleno uskutečnit maximálně pět letů. Tento počet však překročil a jeho poslední let, 31. července 1944, mu byl osudným. Vrak jeho letounu byl nalezen více než padesát let po havárii ve Středozemním moři a o příčině zřícení se dodnes vedou polemiky.
Zdroj: redakce – Olga Skálová, art.com
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář