V díle tohoto univerzálního a pokrokového skladatele, který bývá, co do rozsahu typu tvorby, srovnáván s Mozartem, nalezneme opery, symfonie, symfonické básně, instrumentální koncerty, komorní skladby, oratoria, sbory i písně. Mistrně dokázal jak využít podněty svých současníků, tak navázat na odkaz svých předchůdců.
Narodil se přesně před 180 lety, 8. září roku 1841 v obci Nelahozeves. Rodiče měli hospodu a řeznictví, a přestože se spíše počítalo, že půjde ve šlépějích svého tatínka, nabral jeho život odlišný směr. Od malička získával hudební vzdělání od místního učitele a jako šikovný houslista hrál jednak v kostele, ale i na zábavách, svatbách a oslavách.
Ve dvanácti letech se dostal do školy ve Zlonici. Právě zde působil Anton Leichmann, skvělý hudebník a také skladatel, u něhož se Dvořák učil hře na varhany a klavír a také základům hudební teorie. Na doporučení tohoto pedagoga se Dvořákova cesta začala ubírat směrem hudebním. Od roku 1857 Dvořák studoval v Praze na varhanické škole, kde se mu dostalo vzdělání jak ve hře na tento nástroj, tak ve zpěvu a hudební teorii.
Během studia si z finančních důvodů přivydělával jako hráč na violu a po absolvování školy se na deset let se stal violistou v orchestru Prozatímního divadla. Dirigentem tohoto orchestru byl Bedřich Smetana.
Od počátku šedesátých let začal Antonín Dvořák psát první skladby a v sedmdesátých letech už byla jeho díla hrána i vydávána.
Od roku 1874 po dobu tří let působil jako varhaník u sv. Vojtěcha, kde byl jeho nadřízeným skladatel Josef Förster. Ovšem roku 1877 Dvořák získal státní stipendium, které udělovala vídeňská vláda mladým umělcům, a tak se mohl začít věnovat výhradně své tvorbě. Svými díly si získal uznání hudební kritiky a svých současníků, ale především úspěch u publika. Koncem sedmdesátých let už byl uznávaným skladatelem. Jeho Slovanské tance, které byly inspirovány folklórem, dosáhly tehdy světového úspěchu.
Důležitým pro českou hudbu bylo i Dvořákovo působení pedagogické. Přes deset let byl profesorem a nakonec ředitelem pražské konzervatoře. Mezi jeho žáky patřili Josef Suk, Oskar Nedbal nebo Vítězslav Novák.
V osmdesátých letech byla v Praze uvedena jeho operní díla, v Německu jeho skladby instrumentální. Dvořák dostal pozvání do Anglie, Německa, Ruska a v roce 1892 do Ameriky. V New Yorku působil po dobu dvou a půl roku jako ředitel Národní konzervatoře hudby. Zde složil mimo jiné svou Novosvětskou symfonii, Violloncellový koncert nebo Biblické písně.
Přestože byl slavným skladatelem, jemuž se dostalo významných ocenění, největší radost mu činilo komponování, miloval přírodu, holuby, lokomotivy a vůbec nejraději byl doma v kruhu své rodiny. A ze všeho nejspokojenější byl ve Vysoké u Příbrami, kam jezdil pravidelně od roku 1884 a kde napsal například druhou řadu Slovanských tanců, opery Čert a Káča, Rusalku a Armidu.
Dnes můžeme říci, že sláva tohoto našeho skladatele dosáhla výšin nebeských, a to doslova a do písmene: když totiž američtí kosmonauté přistáli na Měsíci, první skladba, která tam zazněla, byla právě Novosvětská symfonie Antonína Dvořáka.
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář