
Články od Olga Skálová



Světově uznávaný skladatel, kterého v Rusku považují za národní poklad: Petr Iljič Čajkovskij (7. 5. 1840 – 6. 11. 1893)
Tento představitel romantismu byl v uměleckém životě úspěšný ve své zemi, v Evropě i Americe jako skladatel a dirigent. Mimo to působil jako pedagog, klavírista, hudební kritik, libretista a spisovatel. Kromě baletů, které ho proslavily nejvíce, skládal symfonie, opery, orchestrální skladby, klavírní koncerty, vokální a klavírní skladby, scénickou, komorní a duchovní hudbu.



Leoš Janáček (3. 7. 1854 – 12. 8. 1928): Skladatel, kterého bychom dnes mohli chápat jako aktivního seniora
Po celý svůj život se vzdělával na významných domácích i zahraničních školách: v Praze, Lipsku, Petrohradu i ve Vídni. Kromě toho, že byl hudebním skladatelem, byl také autorem mnoha teoretických prací, reformátorem české církevní hudby, hudebním kritikem a literárním tvůrcem. Studoval i hudební estetiku a také psychologii. A působil rovněž jako pedagog: osmadvacet let byl ředitelem brněnské varhanické školy.



Antonín Leopold Dvořák (8. 9. 1841 – 1. 5. 1904)
V díle tohoto univerzálního a pokrokového skladatele, který bývá, co do rozsahu typu tvorby, srovnáván s Mozartem, nalezneme opery, symfonie, symfonické básně, instrumentální koncerty, komorní skladby, oratoria, sbory i písně. Mistrně dokázal jak využít podněty svých současníků, tak navázat na odkaz svých předchůdců.

Franz Liszt (22. 10. 1811 – 31. 7. 1886): virtuos a skladatel, u jehož zrodu stáli dva Češi
Před 210 lety byla prý po celý rok viditelná kometa. Lidé si tehdy tento úkaz vysvětlovali všelijak. Možná že chtěla být při zrodu umělecké hvězdy, což se 22. října roku 1811 stalo, když se v maďarské vesnici Raiding u Soproně narodil chlapec, který při křtu dostal jméno Franciscus List. Cikáni mu, ještě před jeho narozením, údajně předpověděli výjimečný život. A v tomto se skutečně nemýlili.


Chvála mobilům, i když….
Mám ráda nové věci, které nám usnadňují život. Pokud je umíte správně používat. Nedovedu si představit život bez televize. Ale knihu samozřejmě nenahradí. S nástupem počítačů jsem se setkala poměrně brzy, už na vysoké škole. A v zaměstnání jsem se s nimi sžila taky rychle. Ale pokud jsem na dovolené, užívám si oddech i od počítače.

Ledniček není nikdy dost…
Pokud se vám pokazí spotřebič, stane se tak dle zákona o záruční lhůtě vždy dva dny po jejím uplynutí. Pokud se vám pokazí ještě v termínu této lhůty, nastává situace, kdy pochopitelně nenajdete účtenku či záruční list. A pakliže tyto dokumenty máte, zhusta se stává, že na typ poruchy, která má být opravena, se záruka nevztahuje.


Na plavání s prakem
Od malička mě voda fascinuje. Vlastně pravdu, že bez ní nemůžeme žít, jenom potvrzuji. Navíc mě provází od narození. Vedle potoka jsem vyrůstala. V okolí našeho městečka bylo několik průzračných lomů, do nichž jsme se chodili v létě koupat. Pár metrů od našeho domu zase bylo koupaliště napájené potůčkem, který pramenil nedaleko a celou dobu protékal lesy. Jeho voda se neměla vůbec možnost ohřát ani v době nejparnějšího léta a já jsem už tehdy nevědomky absolvovala kurzy otužování.

Z hada v lihu
Jeden pozdně prázdninový víkend jsme celá rodina trávili na chatě, za kterou byla obrovská louka, na níž toho roku vyrostla krásná tráva. Táta se těšil, že si ji naseče a nasuší a bude mít luxusní seno pro králíky na celou zimu. Jeden den ráno kosil s razancí žacího stroje, pak obracel a předsevzal si, že letošní podzimní soutěž „o nejkrásnější seno“ (též zvanou jako „seno roku“), kterou vyhlašovali každoročně ve svazu chovatelů, s přehledem vyhraje.






Kde jsou dárky?
Píši o době, kdy byl internet v plenkách, a pokud náhodou fungoval, často se stávalo, že nefungoval. Při vymýšlení dárku rozhodně neexistovala taková vymoženost, že si čtete stránky a ve sloupci vedle vám probíhá nabídka, které se můžete „chytit“ – protože nápad, to je to nejdůležitější. Opravdu bych se nechtěla vrátit do doby, kdy – pokud jsem už konečně něco vymyslela – druhým, často daleko složitějším úkolem bylo danou věc sehnat.



Světový den televize (21. 11.)
Stala se před více než šedesáti lety nedílnou součástí mnoha domácností. Díky ní se nejen pobavíme, můžeme se i vzdělávat, je možno se s ní přít, a v neposlední řadě se lze, při některých pořadech, i pěkně naštvat. A vždycky je lepší rozzlobit se „na televizi“ než na svoje blízké nebo, nedej bože, na sebe…





Jak mému muži uletělo UFO
„To musíte vidět! Ale rychle!“ vtrhnul do obývacího pokoje můj manžel hned po příchodu domů a místo obvyklého pozdravu hned rozkazoval. Vrátil se zrovna ze školení bezpečnosti práce a požárního školení a zároveň porady firmy a ještě k tomu nějaké podnikové oslavy, která probíhala (jak jinak) v nedaleké hospodě.



Hurá! Schody, věže, zahrady a závrať
Bylo to v létě před téměř dvaceti lety, kdy jsme měli s manželem dovolenou ve stejném termínu, užívali jsme si krásného počasí a jezdívali jsme se koupat. Ke konci naší dovolené se obloha zatáhla a přišlo ochlazení. Ani nám to nevadilo a pro změnu jsme se rozhodli, že navštívíme nějaké pamětihodnosti, které všichni v rodině milujeme.



Světový den úžasných manželů
„Tak ty máš v neděli svátek,“ sdělila jsem svému muži při pohledu do kalendáře. „Co-že??!!“ ozvalo se od stolu, „víc než třicet let po svatbě, a ty nevíš, kdy mám jmeniny? To já! – no schválně, schválně, poslouchej!“ Načež na mě z patra vysypal všechna data narozenin a svátků a výročí celé rodiny, včetně letopočtů.

Kterak jsme překazili vznik konkurence Klementina
Ano, každý máme nějaké záliby. Velkou zálibou mého otce byla soukromá statistika. S železnou pravidelností si každý den zapisoval do kalendáře hned několik údajů: jakou teplotu mu ukázal venkovní teploměr, jaké bylo počasí a kolik vajec snesly naše slepice. Pak si vypracovával statistiky a údaje zanášel do nějakých nám nesrozumitelných grafů.


Dveře – nedoceněný dopravní prostředek
Maminčina máma se k nám přistěhovala, když mi byly necelé dva roky. S jejím příchodem se naší rodině obrátil život vzhůru nohama. Babička byla opravdový generál a dokázala nás všechny „postavit do latě“. Nutno ovšem podotknout, že mně občas procházelo i to, co by mí bratři odnesli pořádným výpraskem.











Předvánoční oslavy aneb noc plná pádů
„Hlavně po příchodu nedávejte klíče do zámku, aby se ostatní dostali domů!“ dával manžel ráno instrukce a pro jistotu nám to třikrát zopakoval. Byly dva dny před Štědrým dnem a všichni tři jsme ten večer vyráželi na svoje vánoční večírky: já s kolegy z práce, manžel se svými kolegy a podřízenými z jeho práce a dcera s bývalými spolužáky ze střední školy.

(Ne)Povedená emigrace
Kromě koček, psů, králíků a jednu dobu i holuba byly součástí našeho zvěřince pochopitelně i slepice. Táta je měl dost zajímavě vycvičené na zapískání, to spolehlivě přiběhly. Navíc za tátou chodily jako pejsci. Na obvyklé zavolání „na pipipi“ se tvářily nechápavě a na povel „kšááá!“ spolehlivě skákaly do náruče. Dost jsme tomu nerozuměli, ale nesnažili se to ani pochopit.









