Články od Olga Skálová

„Jedna babka, která nám organizuje život, je tak akorát, dvě už jsou příliš!“ vyjádřil trefně můj otec myšlenku, která nás, zbývající členy rodiny, provázela už několik týdnů.

Když se můj bratr učil na státnice, nebylo to určitě pro něj, ale kupodivu ani pro naši rodinu lehké období. Z nařízení naší babičky, která dohlížela, aby měl klid ke studiu, jsme několik dní nesměli hlasitě ani promluvit.

Díky tomu, že u nás babička bydlela od mých dvou let, jsem do školky dlouho nemusela. Babička se vyžívala v mém hlídání, při kterém zvládla nejen vařit a postarat se o domácnost, ale ještě si se mnou i hrát na školu. K mé smůle však zcela opomněla hraní na školku.

U nás v rodině se traduje, že když jsem se měla narodit, řekl prý táta mým dvěma bratrům: „Jestli budeme mít kluka, bude to dobré. To budeme na mámu v přesile. Ale pokud se nám narodí holka, bude nás s mámou cvičit všechny!“

Maminčina máma se k nám přistěhovala, když mi byly necelé dva roky. S jejím příchodem se naší rodině obrátil život vzhůru nohama. Babička byla opravdový generál a dokázala nás všechny „postavit do latě“. Nutno ovšem podotknout, že mně občas procházelo i to, co by mí bratři odnesli pořádným výpraskem.