„Na dnešní večer svolávám rodinnou radu,“ pronesla babi ráno při snídani a přes naše veškerá dorážení, o čemže se to budeme „rodinně radit“, nevyrazili jsme z ní ani muk. Tvářila se jako tajemný hrad v Karpatech a nám doporučovala, abychom „dočkali času…“
Máma, která svou vlastní matku znala nejlépe, nás mírnila, ať počkáme na večer, že se darmo vysilujeme a bůh ví, co nás čeká… – a její slova byla vpravdě věštecká.
Večer nás babi usadila do křesel – to už se začal znepokojovat i můj jindy hodně klidný otec – sama se postavila proti nám a přednesla nám (nikdo jsme nepochybovali o tom, že pečlivě připravený a několikrát nacvičovaný) projev.
„Před několika lety moje sestřenka ovdověla,“ pravila babi a táta ji ujistil, že to nám netřeba oznamovat, že to všichni víme, za což si od babi vysloužil pohled, který by se dal interpretovat zhruba jako: „Naskákej mi do řeči a kuš!“ Pročež se táta rozhodl raději kušovat, ačkoliv při dobrém pozorování byly v některých pasážích babiččina projevu z mého úhlu čitelné glosy, které vyjadřoval mimickými gesty.
Babiččina sestřenice skutečně před časem ovdověla a naše babi byla její jediná žijící příbuzná – sestřenice byla bezdětná, neměla žádné sourozence. Babička k nim odmala jezdívala na prázdniny, byly vrstevnice a dobře si rozuměly. Tato tetinka, jak jsme jí všichni říkali, od nás bydlela poměrně daleko, ve velké vile po rodičích, s obrovskou zahradou. My jsme babičku na návštěvy k ní několikrát ročně vozívali.
Babička k nim odmala jezdívala na prázdniny, byly vrstevnice a dobře si rozuměly.
Foto: Freepik – karlyukav.
„Rozhodla jsem se,“ pokračovala babi, „že se teď na pár týdnů přestěhuji k ní. S tetinkou jsme to probraly, nabízela jsem jí sice, aby se ona přestěhovala k nám,“ – otec vytřeštil oči: Je nás tady asi málo! –„ona by se dokázala uskrovnit, stačil by jí ten jeden pokoj, který je prázdný,“ – otec protočil oči: No to spíš bychom tak dvě patra museli přistavět, nebo raději koupit ze dva domky v sousedství! –„ale nechce už si zvykat na nové prostředí. Takže já půjdu k ní.“ – To jsem zvědav, co se z toho ještě vyklube!
„Takže v sobotu bych potřebovala odvoz. Musíme jet dvěma auty,“ zakončila babi a pohledem nám dala najevo, že zodpoví případné dotazy. Táta se neptal, jen jsem z jeho obličeje vyčetla otázku: Budeš si snad s sebou brát i nábytek, nebo co?
Tato tetinka, jak jsme jí všichni říkali, od nás bydlela poměrně daleko, ve velké vile po rodičích, s obrovskou zahradou.
Foto: Freepik – Racool_studio.
Tátův němý dotaz artikulovala máma, kterou zajímalo, proč bychom měli jet dvěma vozy.
„My všichni s Frajerem bychom se do jednoho auta nevlezli. Psa si beru s sebou.“
Tátovy oči se zastavily o brýle: Nápad za všechny prachy! Pes není na dálkové cesty zvyklý, to bude peklo.
„Myslíš, že to je dobrý nápad, brát na pobyt psa?“ opatrně se zeptala máma.
„Frajer je můj! A kde jsem já, tam bude i on. Tetinka má velkou zahradu, bude tam s námi spokojený,“ obhájila si babi svoji vizi.
Frajer je můj! A kde jsem já, tam bude i on.
Foto: Freepik – bearfotos.
Jsem zvědav, kdy si pro něj pojedeme. Sázím nejpozději do týdne. Už vidím tetinku s její pečlivě udržovanou zahradou, jak bude štěstím bez sebe, až jí tam Frajer bude sklízet úrodu, prozrazoval tátův výraz.
„Kočičí skvadru bereš taky?“ otázala jsem se ironicky, načež se mi dostalo ponaučení, že kočky se drží domu, a navíc „micinky“ má tetinka svoje vlastní. Ještě že tak! Stěhovat i kočky, to už bych teda nedal, lítaly by v autě jako pominuté, viditelně se tátovi ulevilo.
A tak jsme milou babičku i s jejími představami, osobními potřebami a Frajerem odtransportovali k tetince.
Prognóza táty se potvrdila, spletl se pouze v čase. Už ve středu telefonovala babi, že je potřeba si pro psa přijet, nejlépe dvěma auty.
Už vidím tetinku s její pečlivě udržovanou zahradou, jak bude štěstím bez sebe, až jí tam Frajer bude sklízet úrodu!
Foto: Freepik – aopsan.
„A ty se stěhuješ taky zpátky?“ otázala se máma.
„Ale kdeže, ale musíte přijet všichni, každá ruka tady bude dobrá, a navíc přivézt dřevo na opravu plotu.“
Po dokončení hovoru jsme se trumfovali v nápadech, co všechno mohl Frajer vyvádět. Ale rozhodně jsme si nepředstavovali, že za těch pár dní toho stihl tolik.
Tetinka byla sice zvyklá na svoje pejsky, které mívala, ovšem to byli vesměs klidní a poslušní voříšci. Takže když ji hned při příchodu náš Frajer povalil, to z radosti, že je venku z auta (a jak jsme se později dozvěděli, tento rituál opakoval každé ráno, případně když se vrátil ze svých toulek), byla z toho dost rozhozená.
Po dokončení hovoru jsme se trumfovali v nápadech, co všechno mohl Frajer vyvádět.
Foto: Freepik – mrsiraphol.
Pes nejenže sklidil úrodu jahod v tetinčině zahradě, ale chatrným plotem se dostával ven a průběžně navštěvoval zahrady v blízkém okolí – pravděpodobně za účelem výzkumu, v které zahradě mají jakou úrodu. Chatrnější plot na několika místech zrušil úplně. U jedněch sousedů se mu podařil úžasný kousek, kdy nově postavený „fóliovník“ rozebral na prvočinitele.
Tetinčiny kočky, na které nebyl zvyklý, proháněl a drůbež dle svého zvyku „připlácával“ k zemi. Kdykoliv mohl, utekl. Takže babi se svojí sestřenicí to po třech dnech běhání vzdaly, a když jsme v sobotu dorazili, jedna přes druhou si stěžovaly, že takové běžecké výkony si už ve svém věku nemohou dovolit, a nohy si kafrovou mastí mazaly ještě před námi.
Tetinčiny kočky, na které nebyl zvyklý, proháněl a drůbež dle svého zvyku „připlácával“ k zemi.
Foto: Freepik.
„Měla sis s sebou vzít kolo,“ dovolil si táta trochu ironickou poznámku, na kterou tentokrát babi raději neodpověděla, protože byla ráda, že jsme přijeli a v rámci možností dali Frajerovy lumpárny do pořádku.
„A jsi si jistá, že nepojedeš s námi?“ ptala se po několikáté máma, když jsme notně unavení po celodenním žehlení Frajerových průšvihů nasedali do auta.
„Nene, teď si teprve se sestřenkou užijeme pořádný klid!“ odmítla babi a zamávala nám na rozloučenou.
„Nene, teď si teprve se sestřenkou užijeme pořádný klid!“ odmítla babi a zamávala nám na rozloučenou.
Foto: Freepik.
„Jestli se za tři dny ozve, že mám sednout do auta a dojet pro ni, protože si s tetinkou už lezou na nervy,“ vrčel táta po cestě zpátky, „bude ze mě tchyňovrah!“
Spletl se ve všech třech bodech: babi se ozvala již po dvou dnech, jelo se pro ni opět dvěma vozy a příčinou jejího dřívějšího návratu nebyly neshody s tetinkou, ale „ta otřesná nuda, co tam bez Frajera nastala!“
Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)
Další články z této rubriky
