Šest příběhů z druhé světové války
Američanka Chrystyna Lucyk-Bergerová (nar. 1969 v Minneapolisu), je úzce spjata s Ukrajinou, odkud pocházejí její předci. Kniha Vzpomínky na Ukrajinu, v níž zachytila jejich život za druhé světové války, byla oceněna stříbrnou medaili v IPPY Book Awards 2020.
Dílo Chrystyny Lucyk-Bergerové tvoří převážně historické fikce, v nichž se zaměřuje na osobnosti, jež se dokázaly vzepřít nespravedlivému systému. Knihu o pohnuté a tragické době druhé světové války na Ukrajině napsala, aby „vysvětlila fakta stojící za vším, čeho jsme dnes svědky; abych ujasnila, že ten konflikt není o dvou týmech, které se střetávají na bojišti – jeden ´dobrý´ a druhý ´zlý´. V tomto příběhu nejsou žádní vítězové.“ Poměry i minulost ukrajinského národa zná velmi dobře ze studia historie a zejména díky rodinným vazbám a častým návštěvám příbuzných, z jejichž vyprávění i vzpomínek dalších lidí poznala jejich těžký život i odpor proti útlaku.
Každým z šesti příběhů prostupuje základní potřeba každého člověka – být svobodný. V prvním vystupuje Larysa, vyhledávaná švadlena a vyšívačka jedinečných vzorů. K jejím zákazníkům patřila ukrajinská inteligence, šila i pro cizince. Ve válkou zničeném Kyjevě, kde žila, ji v roce 1942 požádal německý plukovník o zhotovení košile, suvenýru zvlášť pro něho. Larysa mu přání splnila, výšivky byly speciální. Zakomponovala do nich symboly odporu proti nacismu, v přesvědčení, že „nejlepší umění je takové, které vás donutí se nad sebou zamyslet“. Zároveň tím vyjadřovala i své já, tentokrát za příliš vysokou cenu.
Povídka Mychajlo z třídílné části o partyzánech je o vojákovi, který se vrací den před Štědrým večerem z německo-ruské fronty na Ukrajinu. Když nastupuje do vlaku, uvědomuje si, že „voják, který nemá co na práci, je voják, který se musí vyrovnat s hrozivou vyhlídkou, že bude konfrontován sám se sebou“. Cestou vidí zničenou zem a setkává se s trpícími lidmi, kteří se snaží přežít. Vyprávějí mu, co se tu stalo, čeho byli svědky a co zažívají. Ovlivní jej to natolik, že se odhodlá k velké životní změně. Motiv celého příběhu vychází z vyprávění autorčina prastrýce, jenž přecházel se svými věrnými mezi různými partyzánskými skupinami.
V další části píše autorka o deportaci rodiny z Kyjeva do německého pracovního tábora. Promítají se v něm vzpomínky jejího otce, jenž takový tábor zažil. Poslední příběh „Soupis milosrdenství“ je věnován Lucykovým, rodině ze strany autorčina otce. Ona sama patří k první generaci rodiny uprchlíků vyhnaných po druhé světové válce. Brání své dědictví, i když ví, že skutečný obraz Ukrajiny není černobílý, ani alegorický, ale veskrze lidský. Rodinné příběhy v ní vyvolávají „neutišitelnou žízeň po spravedlnosti pro všechny Davidy světa, kteří se rozhodli vzepřít se nesmírnému Goliáši“.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), jota.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář