Co by udělala Pipi Dlouhá Punčocha?

Dřevěná špulka nití od Pipi dlouhé punčochy.
Foto: Úžasná Bára

Špulku od niti pověšenou na krku jsem jako správná obdivovatelka Pipi nosila už od dětství. Verzi se zlatou nití jsem měla u maturity a na potítku si ji půjčovali i ostatní spolužáci. Svírali jsme ji v ruce a dodávala nám odvahu. Pipi se nikdy nevzdává, ať to vypadá jakkoliv beznadějně. A já se taky vzdávat nehodlám. Nikdy! Proto mám svou kouzelnou špulku pořád mezi šperky a můžete si klidně ťukat na čelo.

Dnes ráno při čtení zpráv jsem si ji musela vzít do ruky. A položila jsem si stejnou otázku, jako už mnohokrát dříve, když se optimismus vytrácel a naděje rozplývala.

Co by udělala Pipi Dlouhá Punčocha?

Rozhodně by pro ni byl lockdown velkou výzvou, ba doslova příležitostí, jak čas ve Vile Vilekule využít, a ještě se při tom skvěle bavit. Určitě by si ušila nejbláznivější roušku světa a pomalovala respirátor. Na hranice katastru svého městečka chodila po rukou a přiváděla všechny bdělé a spořádané občany k šílenství dodržováním pravidel na hraně zákona.

Když jsem byla malá, přála jsem si, aby se nastěhovala do vily vedle naší zahrady. Aby mě v poštovní schránce čekal dopis, který by navždy změnil můj život. Byla jsem ze spořádané rodiny jako Tomy a Anika a chtěla jsem, aby i mně Pipi vylepšila každý den.

Trvalo dlouho, než jsem pochopila, že se Pipi nedočkám. Že se jí musím stát já sama.

Pídit se po zázracích, které jiní považují za bezcenný odpad. Dělat věci po svém a neřídit se tak úplně všemi pravidly. Mít úsměv od ucha k uchu, i když je za dveřmi chaos řízený vládou a společnost bojuje o přežití ve všech významech slova. Ve světě Pipi je vše v pořádku. Pipi se přizpůsobí okolnostem po svém. A vyhraje.

Nothing Found

Nemám u verandy ustájeného koně, ale opičku na rameni občas jo. A taky už dávno nosím rezavé vlasy a každou ponožku jinou. Přišel čas vydolovat v sobě tu odvahu a nenechat se srazit na kolena. Na krk si pověsím zázračnou špulku, a když to budete potřebovat, půjčím vám ji. Větší blázni než ti, kteří nás do tohoto marastu dostali, určitě nebudeme.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi

Naše Bára není zrovna nadšená z pohledu do zrcadla. Proč? Přečtěte si v dnešním příspěvku, jak tento problém vyřešila.
Jedna ruka netleská

Jedna ruka netleská

Někdy se může stát, že se vám svět změnil během jediné vteřiny. Naší Báře se to stalo – bohužel před…
Teorie podivnosti, kniha

Teorie podivnosti

Už se vám někdy stalo, že jste četli knihu a říkali si, že ji někdo snad napsal podle vašich myšlenek?
Nepotřebujete ponožky?

Nepotřebujete ponožky?

Také se vám stává, že máte doma něčeho nepotřebného nějak moc? A jak to má naše Bára? Přečtěte si v…
Čechoslováci v nás

Čechoslováci v nás

Jak dnes chápeme bývalé Československo? Bereme Slováky jen za sousedy, nebo jsou pro nás ještě pořád bližší než obyvatelé ostatních…
Když nejde o život

Když nejde o život, jde…

Kdy vám mohou papírové kapesníčky zachránit pověst, důstojnost a potažmo i život? Dočtete se v dnešním článku naší Báry.
Už píšeš druhou knihu?

Už píšeš druhou knihu?

Také jste neradi, když se vás někdo ptá na určitou věc – takovou tu konkrétní otázku, kterou neomylně poznáte hned,…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*