František Palacký – Aristokrat českého ducha

František Palacký
Pražský pomník Františku Palackému s nápisem „Svému buditeli a vůdci vzkříšený národ“ je dílem sochařů Stanislava Suchardy a architekta Aloise Dryáka. Foto: Dana Vondrášková

Překladatelka z angličtiny a spisovatelka Hana Whitton (nar. 1950 v Praze) vystudovala obor čeština – angličtina na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je oblíbenou autorkou více jak padesáti historických románů. V knize zasvěcené Františku Palackému připomíná především osobní život „otce národa“, nejvýznamnější osobnosti českého národního hnutí v 19. století.

František Palacký
Foto: se svolením nakladatelství Euromedia

Český dějepisec a politik František Palacký (*14. 6. 1798 v Hodslavicích, † 26. 5. 1876 v Praze), zakladatel moderní české historiografie, proslul zejména stěžejním v češtině publikovaným dílem Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, jež mělo vliv na formování moderního nezávislého českého národa. Hana Whitton vnímá Františka Palackého jako aristokrata českého ducha, jehož život, sny a cíle přibližuje strhujícím způsobem.

František Palacký se narodil jako pátý z dvanácti dětí, z nichž dospělosti se dožilo osm. Otec, luteránský kazatel, si přál, aby šel v jeho stopách, a těžce nesl, když se syn rozhodl pro vlastní životní dráhu. Po úspěšném absolvování studia si na živobytí vydělával jako vychovatel v rodině půvabné a vzdělané uherské šlechtičny Anny (Niny) Zerdahelyiové, která na něj měla pozitivní vliv. Uvedla ho do vyšší společnosti, seznámila s díly světových filozofů a politiků a podporovala jej v kariéře. Přes věkový rozdíl si rozuměli a stali se z nich přátelé. František k Nině choval úctu a vděk po celý život, i když se jejich cesty rozešly.

Uvědomoval si, jak důležité je, aby se v české zemi mluvilo česky, neboť „jazyk je cesta z područí ke svobodě“. Často vedl debaty o budoucnosti českého národa a Slovanstva vůbec s obrozeneckou elitou – Jánem Kollárem, Pavlem Josefem Šafaříkem, Jaroslavem Dobrovským, Josefem Jungmannem i Dušanem Palkovičem. Palacký probouzel v českém národu lásku k rodnému jazyku a posiloval hrdost na slavnou minulost. Psal básně, také o krásovědě – estetice, ale hlavní zájem soustředil na historii a dějiny našeho národa. K tomu se cítil být povolán. V práci i bádání se mu dařilo, ale stále postrádal souznění se spřízněnou duší.

Jako vážený host býval často zván na společenské akce, kde byl vždy vítán. Na jedné z nich se seznámil s dvacetiletou Terezií Měchurovou, dcerou advokáta a velkostatkáře Jana Měchury. Jejich láska přerostla v hluboký cit a zanedlouho se vzali. Později se jim narodily dvě děti, vyrůstající v láskyplné rodině.

František Palacký pocházel z chudých poměrů a zakusil mnoho útrap, neporozumění i ústrků, jež trpělivě překonával. Postupně naplňoval vytčenou ideu probudit český lid z dlouholeté letargie, aby si vydobyl svébytnost samostatného národa.

Haně Whitton se podařilo čtivě a podnětně přiblížit Palackého osobní a vnitřní život i neutuchající sílu k uskutečňování smělých cílů. Poznáme ho jako vzdělaného, citlivého a moudrého člověka, který i přes obtíže zasvětil svůj život ve prospěch druhých a pro blaho své vlasti.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), euromedia.cz, knizniklub.cz, databazeknih.cz

Další články z této rubriky

Milý strachu, drž už hubu

Milý strachu, drž už hubu

Problematika strachu, úzkosti i paniky může postihnout řadu z nás. Podívejte se, jak najít motivující tipy pro každodenní život.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*