Rakouský skladatel, hudebník a pedagog, jeden z nejcharakterističtějších představitelů zakladatelského období romantismu. Jeho tvorba se vyznačuje melodičností a skladby tohoto autora jsou dodnes součástí řady koncertů.
Vídeň, kde se Franz Schubert narodil, byla na počátku 19. století třetím největším městem Evropy, což znamenalo pro hudební svět výhru: docházelo zde k setkávání různých hudebních směrů. Schubertovi rodiče měli údajně původ v našich zemích – otec pocházel ze Šumperska, maminka z dnešních Zlatých Hor ve Slezsku.
Franz se narodil 31. ledna 1797 ve Vídni a nejdůležitější pro jeho budoucí tvorbu bylo, že se narodil do rodiny učitele. V učitelských povoláních se muzicírování tehdy bralo jako samozřejmost, ale také jako přilepšení po stránce finanční. Takže malý Franz byl hudbou obklopen odmalička a nikdo se nepodivoval jeho výjimečnému talentu.
Prvním učitelem byl samozřejmě jeho otec, který ho učil hrát na housle. Starší bratr ho zase učil hře na klavír, ovšem brzy se ukázalo, že talent Franze je mnohem větší než dovednost jeho sourozenců.
Již v devíti letech se začal věnovat studiu harmonie a kontrapunktu (umění doprovodné melodie).
V roce 1808 jej přijali jako zpěváka do konviktu u augustiánů u císařského dvora. Po čtyřech letech, kdy už z důvodu dospívání ztratil soprán, začal hrát v orchestru a tou dobou již komponoval.
První dílo, které složil, byla Fantazie pro klavír – čtyřruční skladba z roku 1810. Napsal ji tedy ve svých třinácti letech a od té doby skládal písně, klavírní skladby, mše, symfonie, kantáty, předehry, smyčcová kvarteta. Většinou se jednalo o skladby určené pro domácí muzicírování jeho rodiny. Na studiích založil i studentský orchestr, ve kterém sám hrál a někdy ho také dirigoval.
V patnácti letech se Franzovým učitelem stal Antonio Salieri – tehdejší přední představitel vídeňské hudby, který mu poskytl dokonalejší základy komponování a hudební teorie. Obdiv hudebníků, který získal, ale nepotěšil jeho tatínka, jenž byl proti tomu, aby komponoval. Dokonce mu zakázal přístup do vlastního domu. Na přání otce se tedy stal v roce 1813 pomocným učitelem a o rok později nastoupil jako učitelský pomocník do školy svého otce, takže tatínek se s jeho zálibou nakonec smířil. Avšak Franz učitelské povolání vykonával jen dva roky, poté se začal naplno věnovat komponování a tomu se věnoval do konce svého života.
K prvnímu veřejnému provedení Schubertovy skladby došlo 19. srpna 1814. Jednalo se o Mši F dur, kterou sám dirigoval ve farním kostele v Lichtentalu. Do povědomí veřejnosti však pronikl především svými písněmi.
Finanční stránka u hudebníků nebyla v té době nikterak růžová: skladatel byl v podstatě „na volné noze“, příjem spočíval v prodeji jejich tvorby, případně pokud svá díla věnoval bohaté osobě, která za tuto poctu zaplatila. Také mohli autoři vydávat svá díla tiskem – tam se jednalo o drobné a módní skladby, určené především k tanci a poslechu.
Franz Schubert byl oblíbeným skladatelem písní, ale to zase neuznávala kritika a jeho významné skladby byly označovány za složité a obtížně hratelné.
Kvůli finančnímu zabezpečení zvolil Franz jinou možnost: stal se domácím učitelem u hraběte Esterházyho. V létě s touto rodinou trávil čas na Slovensku na zámku Želiezovce, na zimu se celá rodina zase stěhovala do Vídně.
Jako mnoho skladatelů i Schubert se snažil proniknout v opeře, měl ale smůlu, že v té době byl v této oblasti populární Rossini.
Velkého úspěchu se však dočkal, když byla uvedena v březnu roku 1821 jeho píseň Král duchů na text Johanna Wolfganga Goetha.
26. března 1827 zemřel Ludwig van Beethoven, čímž se uzavřela epocha hudebního klasicismu. Franz Schubert, který byl už představitelem nové epochy – romantismu – zemřel 19. listopadu 1828.
Jakkoliv se Franzi Schubertovi po finanční stránce nevedlo zrovna nejlépe, prožil údajně šťastný život, protože měl mnoho přátel, kteří jeho hudbu milovali a uznávali a jeho samotného se snažili podporovat. Přestože ve své době, a ještě i dlouho po smrti nebyl doceněn, je tvorba tohoto skladatele velmi významná. Jeho vrcholná instrumentální díla pocházejí z posledních let jeho života, nejvýznamnější písňová tvorba zase z počátků jeho skladatelské tvorby. Za svůj poměrně krátký život složil devět symfonií, několik oper, mnoho skvělých skladeb komorních a asi šest set písní.
Zdroj: redakce – Olga Skálová, Musica.com
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář