Giacomo Puccini (22. 12. 1858 – 29. 11. 1924): italský skladatel, který využil svých předpokladů a stal se úspěšným

Puccini - skladatel
Foto: Diastyl

Dvacátého druhého prosince 1858 se v malém italském městě Lucca do rodiny městského varhaníka narodil, jako šesté z devíti dětí, Giacomo Antonio Domenico Michele Secondo Maria Puccini. Hudební profese, jakož i povolání městského varhaníka se v této rodině dědily z otce na syna již po několik generací. Muži z tohoto rodu byli jak skvělými hudebníky, tak skladateli. Předpokládalo se, že právě Giacomo bude pokračovatelem v tradici. Ve svém životě se setkal s významnými lidmi, kteří ho podporovali. Nadto byl Ital, a ti měli, co se týče hudby, tak trochu „patent na operu“.

Nejdříve se skutečně, podle svého otce, připravoval na kariéru varhaníka, ale stále více jej přitahovala opera. Ovšem Michele Puccini – otec Giacoma – zemřel v době, kdy Giacomovi bylo teprve šest let. I tak Giacomo funkci městského varhaníka ve čtrnácti letech převzal. A snad by vedl poklidný život, kdyby v roce 1876 neměl možnost shlédnout Verdiho operu Aida. V té chvíli se definitivně rozhodl změnit svůj život. Za pomoci stipendií, která získal, odešel studovat do Milána. Již v době studií složil svoji první operu, Le Willi (Divoženky), která měla slavnou premiéru, a mladému skladateli svitla naděje, že sen být operním skladatelem se může uskutečnit.

Zdroj: Jonas Kaufmann Che gelida manina, La Bohéme

Jeho první pokusy nadchly významného hudebního vydavatele Giulia Ricordiho, který mu ihned zadal zakázku na napsání klasické opery. I když tento nápad nedopadl podle představ, Ricordi věřil ve schopnosti autora. A dočkal se: Manon Lescaut, Bohéma, Tosca, Madam Butterfly i Turandot (ta byla dotvořena a uvedena až po smrti skladatele) jsou dodnes uváděná díla.

Ačkoliv libreto jeho první opery nebylo až tak úžasné, Pucciniho hudba se dočkala ocenění znalců – především od Arriga Boita, který byl vynikajícím libretistou. Na základě právě jeho doporučení byla tato opera provedena v květnu 1884 v Miláně.

V šestadvaceti letech začínal Puccini být úspěšný, dostával nabídky, ale nebyl spolehlivým, aby dostál závazkům v přesném termínu. Nakladatel Ricordi jej sice podporoval, ale druhá opera Edgar měla časovou prodlevu, a nebyla přijata tak, jak by si autor i nakladatel představovali. Právě libreto bylo největší slabinou tohoto díla.

Ovšem už další opery Manon Lescaut, o jejíž libreto musel trochu bojovat, a Bohéma, v níž dokonce jako by se vrátil ke svým studentským letům, kdy mu nebylo zrovna nejveseleji, zaznamenaly úspěch. Ačkoliv kritikové se nevyjádřili zrovna nadšeně, brzy se právě La Bohéma stala významnou a nejčastěji uváděnou Pucciniho operou ve všech světových divadlech. Následovala Tosca, která byla psána pro Sarah Bernhardtovou. A jako už v předchozí době, o libreto se musel utkat s jiným skladatelem, Albertem Franchettim.

Zdroj: Autumnal Tosca

V roce 1900 Puccini shlédl hru Madam Butterfly a okamžitě se rozhodl vytvořit na tento námět operu. Kvůli tomuto dílu dokonce studoval japonskou hudbu i zvyky dálného východu.

Práce na této opeře byla zdlouhavá, ještě prodloužená z důvodu Pucciniho zranění při autonehodě. Aby toho nebylo málo, nebyla tato opera po svém uvedení přijata publikem. Puccini se tedy rozhodl ji přepracovat. A vyplatilo se! Madam Butterfly byla následně s úspěchem uvedena po celém světě.

Zdroj: Maria Callas Madama Butterfly. Un bal di, vedremo,

Po ní se Puccini odmlčel na dlouhých sedm let, ale poté se opět nechal inspirovat exotickými zeměmi, konkrétně pohádkou o princezně Turandot. Na stejnojmenné opeře pracoval po dobu čtyř let, ale jeho práce byla přerušena. Giacomo Puccini 29. listopadu 1924 zemřel. Nedokončeného díla se ujal skladatel Franco Alfano, operu dokončil, a tak byla Turandot uvedena v Milánské La Scale za necelého půl roku po Pucciniho úmrtí.

Giacomo Puccini, operní a hudební skladatel, varhaník, hudebník a dirigent, byl největším představitelem verismu – uměleckého směru, který vychází z realismu a naturalismu a snaží se o skutečné zachycení lidských charakterů (u nás do tohoto směru bývá někdy řazen Leoš Janáček). Stal se významným pokračovatelem italského operního skladatele Giuseppe Verdiho. Ve své tvorbě vycházel z Richarda Wagnera, kterého velmi uznával a obdivoval. Pucciniho hudbě je možné dobře rozumět, má krásnou melodii, nádech exotiky a jeho opery jsou divadelně působivé.

Ačkoliv kritika po dlouhou dobu nebyla s to ocenit dílo tohoto skladatele, jeho opery jsou s úspěchem uváděny dodnes.

Další články z této rubriky

Kvítka v bytě

Kvítka v bytě

Všem začátečníkům, ale i nadšeným a pokročilým pěstitelům pokojových rostlin je určen dnešní zajímavý příspěvek.
Dotknout se štěstí

Dotknout se štěstí

Existuje štěstí? Dá se ho dotknout? Nebo je to jen iluze a jde o něco úplně jiného? Jaké to je,…
Žít dlouhý život – ale jak?

Žít dlouhý život – ale jak?

Zajímavá otázka, kterou se zabývají čtyři odborníci z různých oborů v knize (zatím v německém jazyce) Das lange Leben leben…
Tak trochu šílení

Tak trochu šílení

Máte chuť na něco tak trochu šíleného? Podle autorova mínění název vystihuje řadu postav knihy.
Víc než jen asijská kuchařka

Víc než jen asijská kuchařka

Chcete se dozvědět něco o zvycích, zajímavostech a gastronomii některých východních států? A hodily by se vám i recepty na…
Činy mrtvých

Činy mrtvých

28. únor 1986 Jednoho chladného zimního večera je v centru Stockholmu zastřelen švédský ministerský předseda Olof Palme.
Nelži mi

Nelži mi

Nemám ráda svět sociálních sítí. Sama jsem zastánkyně jednání z očí do očí. Miluji kafíčka s kamarádkou tisíckrát víc než…
Když nám bylo míň

Když nám bylo míň

Prvotina mladého norského autora, ve kterém nacházíme humor a ironii na straně jedné, na té druhé ovšem vážné chápání existence…
Radovánky Nadi Konvalinkové

Radovánky Nadi Konvalinkové

Naďa Konvalinková je jako hřejivé slunce, které vyzařuje něhu, lásku, klid a pochopení. Miluje lidi a ráda se směje. Setkání…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*