Hazel Gaynorová: Byli jsme mladí a stateční

Hazel Gaynorová: Byli jsme mladí a stateční
Foto: Pixabay


Hazel Gaynorovou (nar. 1971), jednu z nejúspěšnějších a cenami ověnčených anglických spisovatelek, motivovaly k napsání této knihy skutečné osudy stovky statečných britských dětí a jejich učitelů ze školy v čínském Čchü-fu, internovaných za druhé světové války do nechvalně známého tábora Wej-sienu.

Hazel Gaynorová: Byli jsme mladí a stateční
Foto: se svolením nakladatelství Grada

Autorka vychází z událostí válečných let 1941-1945 na území provincie Šan-tung ve východní Číně, kde je ve městě Čchü-fu internátní škola Čínské vnitrozemské misie (China Inland Mission, založená roku 1865). Děti zde vychovávané se mohou vídat s rodiči jen zřídka a poslední naděje na shledání se nadobro rozplynou koncem roku 1941, kdy Japonsko po invazi do Číny vyhlásí válku Americe a Velké Británii.

Dramatický děj se soustřeďuje na několik vzájemně propojených postav, především na anglickou učitelku Elspeth Kent, jíž v rozhodnutí o návratu z misionářské školy domů zabrání válečný konflikt a odpovědnost za svěřené děti. Mezi nimi je i desetiletá Nancy, jejíž matce slíbila, že ji bude ochraňovat. Situace se komplikuje po vniknutí japonských vojáků do školy a následnými událostmi, kdy se učitelé s dětmi dostávají do děsivých podmínek internačního tábora Wej-sien.

Učitelé dodávají žákyním odvahu, sílu a motivaci i praktikováním zákona skautek a snaží se je výukou přizpůsobenou daným okolnostem a svým statečným příkladem uchránit před krušnými poměry. „Nebudeme sice mít takovou svobodu jako předtím, ale svoboda nekončí vysokými zdmi a hlídacími psy“, povzbuzuje jedna z učitelek. „Svoboda je tady, dívky. V mysli.“ V tíživých poměrech děti rychle dospívají. Díky učitelům a vzájemné sounáležitosti se jim daří překonávat útrapy až do konečného osvobození. „To naše mysl nakonec rozhodne, jestli zvítězíme, nebo prohrajeme, jestli přežijeme.“ Na prožitou dobu nikdy nezapomenou, válka a internace se stávají součástí jejich života a jich samých.


Obě protagonistky s odstupem třiceti let žijí v míru své vlastní osudy a přitom vzpomínají, jak je zážitky minulých let ovlivnily. „Nezáleží totiž na době, která uplynula, či na vzdálenosti od historické události. Spojují nás s ní všeobecná témata jako láska, zármutek, naděje, přátelství, lítost a odolnost.“ Když se již dospělé Nancy lidé ptají, co ji tato zkušenost naučila, odpovídá: “Wej-Sien mě naučil laskavosti. Přestože jsem byla na nejhorším místě na světě, pamatuju se na chvíle radosti, lásky a něhy, pro které by se našlo vhodnější místo někde jinde. Když jsem tam neměla matku, která by mě vychovávala, zastoupili ji učitelé a cizí lidé, kteří mi radili, a přátelé, kteří mě podporovali, ti mě všechno naučili. Moc se mi po nich stýská, stejně tak jako po matce. Svoboda, víte, si vyžádala svou cenu.“

Strhující příběh o lidské odvaze, vzájemné podpoře a obětavosti se díky vypravěčskému umění autorky čte jedním dechem a dlouho zůstává v paměti.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), grada.cz

Další články z této rubriky

Žít dlouhý život – ale jak?

Žít dlouhý život – ale jak?

Zajímavá otázka, kterou se zabývají čtyři odborníci z různých oborů v knize (zatím v německém jazyce) Das lange Leben leben…
Tak trochu šílení

Tak trochu šílení

Máte chuť na něco tak trochu šíleného? Podle autorova mínění název vystihuje řadu postav knihy.
Činy mrtvých

Činy mrtvých

28. únor 1986 Jednoho chladného zimního večera je v centru Stockholmu zastřelen švédský ministerský předseda Olof Palme.
Nelži mi

Nelži mi

Nemám ráda svět sociálních sítí. Sama jsem zastánkyně jednání z očí do očí. Miluji kafíčka s kamarádkou tisíckrát víc než…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*