Hledání kousku puzzle

Pazzle.
Foto: Pixabay

Leží na mě smutek jako deka. Takový ten nečekaný, tíživý pocit, že s každou kapkou deště padá dolů trochu beznaděje a nečasu. Chybí mi sluneční svit, a to je škaredě teprve druhý den. Je třeba vykřesat světlo uvnitř sebe a chránit ho před poryvy nálad i počasí. Protože jinak bych tady do jara psala pořád totéž. U nás doma tomu říkáme „mít prčivou“, tedy otravnou neutěšenou náladičku, kterou rozdáváme plnými hrstmi ostatním. Zajíček Otrčpysk kdysi vstupoval do naší dcery a my jsme se ho společně snažili zahnat a nahradit hodným Zajíčkem Ušáčkem. Teď mám pocit, že Otrčpysk už mi sedí za krkem. Honem, honem, jak jsme to jen dělali, aby utekl? Ušáčku zlatý, kde jsi?

Nothing Found

Dělám si z toho trochu legraci. Protože bez humoru není života, aspoň pro mne. Kde chybí humor, tam se můžete usmívat do aleluja, a nepomůže to. Tak jako sami sebe nepolechtáte, tak sami sebe většinou ani nerozesmějete. Pokud na to nemáte diagnózu. Zkoušela jsem už ledacos. Dívala jsem se na zápas NHL a vyhrála Philadelfia, které jsem držela palce. Pak jsem si přečetla dvojrozhovor s Voráčkem (náš hráč) a kapitánem Girouxem. Už léta v kabině žertují, jsou jedno tělo a jedna duše, rozdávají na ledě radost a mají vyděláno do konce života. A jsme zase u toho. Kdo má takové štěstí, že může v životě dělat to, co ho nejvíc baví, bavit tím ostatní, a ještě být za vodou? A kdo má takové štěstí, že to, co ho baví, vůbec v životě najde?

Já mám krásný život a v nejmenším si nestěžuji. Ale kousek skládačky pořád chybí. Proto hledám, zkouším, přemýšlím, proto jsem stále na cestě za štěstím a za vlastní úžasností. Ten důvod, proč bych měla ráno radostně vyskočit z postele a na něco se těšit, pracně hledám každý den. Moc jsem toho zažila, moc jsem toho přečetla, možná až příliš. Třeba je třeba se vrátit za začátek. Můj nejoblíbenější citát je hádankou a já cítím, že až ho jednou pochopím, ten poslední dílek puzzle zapadne a obraz bude celý. Jestli to bude můj konec, nebo začátek, to se neví.

Konec našemu hledání nastane, vrátíme-li na místo, z něhož jsme mnohokráte vyšli, a tuto pravdu poznáme.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi

Naše Bára není zrovna nadšená z pohledu do zrcadla. Proč? Přečtěte si v dnešním příspěvku, jak tento problém vyřešila.
Jedna ruka netleská

Jedna ruka netleská

Někdy se může stát, že se vám svět změnil během jediné vteřiny. Naší Báře se to stalo – bohužel před…
Teorie podivnosti, kniha

Teorie podivnosti

Už se vám někdy stalo, že jste četli knihu a říkali si, že ji někdo snad napsal podle vašich myšlenek?
Nepotřebujete ponožky?

Nepotřebujete ponožky?

Také se vám stává, že máte doma něčeho nepotřebného nějak moc? A jak to má naše Bára? Přečtěte si v…
Čechoslováci v nás

Čechoslováci v nás

Jak dnes chápeme bývalé Československo? Bereme Slováky jen za sousedy, nebo jsou pro nás ještě pořád bližší než obyvatelé ostatních…
Když nejde o život

Když nejde o život, jde…

Kdy vám mohou papírové kapesníčky zachránit pověst, důstojnost a potažmo i život? Dočtete se v dnešním článku naší Báry.
Už píšeš druhou knihu?

Už píšeš druhou knihu?

Také jste neradi, když se vás někdo ptá na určitou věc – takovou tu konkrétní otázku, kterou neomylně poznáte hned,…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*