Ičiró Kišimi, Fumitake Koga: Odvaha být šťastný

Rozhovor filozofa s žákem z předchozí knihy Odvaha nebýt oblíbený pokračuje o tři roky později v jediném večeru, kdy se žák, nyní již mladý učitel, zastaví u svého mentora, aby mu položil další otázky upřesňující podstatu Adlerovy psychologie. Jako učitel totiž zjistil, že Adlerův způsob výchovy a vzdělání, kdy člověk nesmí chválit ani kárat, nepřinesl očekávané výsledky. Ztratil proto víru v Adlera i ve filozofa. Jeho ideje mu přišly naivní a nepraktické argumenty jako bezobsažný idealismus.

Filozof připomíná, že na rozdíl od vědy se zaměřují filozofie a náboženství na představu člověka o pravdě, dobru a kráse, a rozhovor se nese v duchu Adlerovy otázky, kterou si často pokládal: „Co pro člověka znamená štěstí?“

Filozof mladíkovi odpovídá mimo jiné Adlerovým výrokem: „Nežijete proto, abyste naplňovali očekávání druhých. Ani druzí nežijí proto, aby naplňovali vaše očekávání.“ Zdůrazňuje nutnost vzájemného respektu a empatie, umění učitele vžít se do žáka, jeho rodiny, přátel, zájmů a starostí, zvládání úkolů, aby pochopil jeho přístup anebo i odpor k učení. Proto je třeba se studenty jednat jako s rovnocennými partnery, nesmí se na ně shlížet z výšin, ani snažit se jim zalíbit. Výchova je přátelství, ne práce. Prvním stadiem problémového chování bývá touha po uznání, v níž se může skrývat nečekané úskalí. Jde o systém pochval a odměn, podněcující nezdravé soutěžení a frustraci, deprimující pocit selhání či méněcennosti, když se přes veškerou snahu nedaří obstát.

„Adlerovy ideje jsou založeny na pevné víře v lidskou důstojnost a v lidský potenciál, díky němuž lidé mohou kdykoli určovat vlastní vývoj,“ zdůrazňuje filozof. Vysvětluje zároveň, proč se lidé nechtějí změnit a raději si udržují pocit, že je to tak v pořádku, aniž by umožnili zrod svému novému já a opustili nevhodné stereotypy.

Učitel se s žákem věnují mnoha dalším, často provokativním otázkám, například zda mohou tresty odstranit zločinnost, proč se lidé vzájemně nechápou, kolik má člověk blízkých přátel, a shodují se v potřebě odvahy být sám sebou. V poslední kapitole, nazvané „Zvol si život, jaký se ti líbí“, se zabývají láskou od umění být milován k umění milovat. Podněcují k rozhodnutí pro lásku, jíž se lidé bojí i proto, že touží víc brát než dávat, přitom nehodlají ani v nejmenším přehodnocovat svůj navyklý životní styl, který jim ve štěstí brání. Obávají se ceny, kterou musí obětovat pro štěstí své i blízkých, mají strach z dosažení samostatnosti v rozhodování, ani nechtějí zjednodušovat věci, neboť svět je prostý, stejně jako život. „Ale udržet tuto prostou jednoduchost je hodně obtížné. A největší zkouškou pro člověka je zvládání jednoho běžného dne za druhým.“ Filozof mladíkovi nakonec poskytne poslední radu: „Miluj, buď samostatný a zvol si svůj život.“

Autoři společné dílo, s nímž stojí za to se seznámit, zamýšleli jako „kompas umožňující uvádění Adlerových idejí do praxe a vedoucí nás k šťastnému životu.“

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, Beta.cz