Uznávaný novinář, politický komentátor, scenárista a moderátor Jindřich Šídlo (nar. 1972 v Turnově) rozmlouvá v knize Já si to všechno pamatuju se svým kolegou Michaelem Rozsypalem o ne tak dávné minulosti naší země. Že má paměť velmi dobrou, se přesvědčíte v jeho vyjádřeních zejména k politickému dění a změnám ve společnosti. Možná budete překvapeni některými fakty, o nichž Jindřich Šídlo otevřeně a s jistou dávkou humoru hovoří, podobně jako o svém soukromí.
Michael Rozsypal knihu rozhovorů s Jindřichem Šídlem rozdělil do osmi tematických kapitol. V první nazvané „Z Husákova dítěte Havlovou mládeží“ Jindřich Šídlo vzpomíná na své dětství, které prožil s maminkou Jindrou, překladatelkou a bývalou korektorkou časopisu Respekt. Ta v knize říká, že už od školky pořád diskutoval, anebo něco organizoval a mimo jiné si vybavuje, jak ji jako malý kluk nahlásil policii ze strachu, že ještě není doma, když se zdržela v kavárně na víně. Na gymnáziu často aktivně řešil veřejné dění se spolužáky. Již v té době měl svůj fanklub. Náhradním otcem mu byl dědeček Jindřich Škaloud, ředitel turnovské dívčí školy, jehož si velice vážil. Říká, že od dětství se rád věnoval fotbalu a většinu času trávil na hřištích. Hrál za Bohemians Praha a za Vršovice.
Jindřich Šídlo ve vzpomínkách oživuje svůj první rozhovor pro studentský časopis, který měl s Bolkem Polívkou, i okamžik, kdy začal naplno vnímat Václava Havla, k němuž chová velkou úctu. Vysvětluje, jak se dostal k žurnalistice v Českém deníku a záhy v Respektu, kde začínal s Jaroslavem Spurným. Ten mimo jiné obdivuje jeho velký cit pro novinařinu a umění získávat informace. Jindřich Šídlo jej zase považuje za jednu z nejdůležitějších postav, kterou v novinařině potkal. Zmiňuje několik známých kauz, kterými se s kolegy zabýval i to, proč nakonec z Respektu odešel do Hospodářských novin. Přitom „velmi brzy pochopil, že média nejsou demokratická organizace a nikdy nebudou“ stejně jako fakt, že „politika není nic pro idealisty“.
Jindřich Šídlo popisuje začátky zájmu o parlamentní skeče a politickou satiru. Mluví o své práci vedoucího domácího zpravodajství v České televizi, a působení v Televizi Seznam ve vlastním pořadu Šťastné pondělí. Zmiňuje, jak zvažoval, a nakonec odmítl nabídku Andreje Babiše na post šéfredaktora Mladé fronty Dnes. Porovnává práci v novinách a v televizi, kde úspěšně působil, a zejména se vyjadřuje k politické situaci v posledních více jak třiceti letech i k některým členům české vlády.
Jindřich Šídlo – nejstarší český youtuber – říká, že „jako novinář i jako influencer, abychom použili tenhle termín, nemáš moc, ale můžeš mít vliv.“ A doplňuje, že politika není nic pro idealisty. Jeho žurnalistická práce byla několikrát oceněna, včetně Ceny Ferdinanda Peroutky či Křišťálové Lupy.
Michael Rozsypal o společné knize rozhovorů říká: „Jindřich mě nechal vstoupit i do soukromí. Mluvili jsme o dětství, dospívání bez otce, vyrůstání jen s maminkou, ráčkování, kudrnatých vlasech. Probírali jsme témata týkající se rodiny, dětí, manželství, domácích prací, nejbližších přátel… Ptal jsem se ho i na to, co dělá a komu volá, když je mu smutno. Nemohli jsme opomenout jeho velké vášně: fotbal a muziku. Ale dominantně jsme mluvili o polistopadové politice, médiích, proměnách světa, ve kterém žijeme,“ a dodává „Jindřichova paměť je fenomenální a dnes už takříkajíc legendární. Když jsem na našich četných setkáních pozoroval, jak sype z hlavy historky, data a zákulisí české politiky a médií posledních 35 let, byl jsem ohromen.“
Slavnostní křest knihy probíhal ve velice přátelské atmosféře v pražském Rock Café dne 24. října 2024. Na pódiu s autory knihy vystoupila také maminka Jindra, manželka Tereza, Šídlovy dcery, a také kmotři Jitka Schneiderová a Jaroslav Spurný i někteří patroni jednotlivých kapitol – Tomáš Němeček, Jan Dobrovský a Konstantin Sulimenko, kteří každému doporučují knihu si přečíst.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), albatrosmedia.cz, ivysehrad.cz, luxor.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář