Začíná to každý rok lyžovačkou, fotkami usmívajících se lyžařů na bílých svazích, nejlépe s bombardinem v ruce. Pak přichází medvědí česnek a jeho sběr. Vytáhli jsme kolo, podívejte! Tomu neuniknete ani neujedete. Následuje nekonečný foto seriál dovolená u moře, který zastaví až série Naši školáci. A pak se konečně se dostáváme k fotkám houbařských úlovků. Už je to tady!
Nelyžuju, neběhám, nejezdím na kole. U moře jsem nebyla a školáka doma nemám. Jsem na sociálních sítích totálně out.
A jako by toho nebylo dosti, ještě nechodím na houby.
Nenašla jsem v životě jeden jediný, asi proto, že jsem nikdy žádné hřiby nehledala. Jestli vás štve, že se mnou nemůžete virtuálně soupeřit v žádné oblíbené kategorii na facebooku či instagramu, tak vězte, že to nebude mít fatální následky. Na rozdíl od pozření té dobroty, co možná mícháte ve své smaženici.
Nedůvěru k lesním houbám ve mně vybudoval děda Benetka, který se prý kdysi nějakou otrávil. Dědu jsem milovala a věřila mu každé slovo, takže zhruba do 25 let jsem prostě žádné houby, natož s octem, nejedla. Pak jsem opatrně začala se žampiony a dnes už sním houby sušené, zavařené, čerstvé, jakékoliv z prověřeného zdroje. Ale to neznamená, že bych snad kvůli tomu šla do lesa s košíkem. Nikdy! Mám ploché nohy a mohla bych svou chůzí plašit lesní zvěř.
Můj muž se dnes ale vrátil z lesa s několika malými praváčky, které vypadaly tak roztomile, že jsem je málem vyfotila. Ale pak jsem se vzpamatovala. Nejsem pouliční rváč, abych vydržela komentáře s fotkami superúlovků, koši napěchovanými až do kopce v soutěži Já jsem našel víc! Já vám to všem přeju, opravdu. Rostou! Hurá! Ale začínám být z tohoto monotématu poněkud otrávená.
Za pár týdnů, až propukne vánoční šílenství a všude zahoří svíce a vzplane křesťanská láska, bude hůř. Vzpomenu si na své vanilkové rohlíčky, které jsme jedli lžičkou jako drť, na své neuměle zabalené dárky a chaos v domácnosti, které ani o Vánocích nevykazuje znaky dokonalosti. Asi si stáhnu nějaký nový filtr a appku, která vykouzlí potřebnou iluzi na fotkách na několik kliknutí. Musím zabojovat! Protože pak se začne lyžovat a budu definitivně v háji.
Být úžasná je celoroční dřina, zvláště když plavete pořád proti proudu s hlavou vztyčenou. Krásný den na houby vám všem! 😉
Vaše Bára
Zdroj: redakce – Barbora Janečková (autorské dílo), www.uzasnabara.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář