Inspirativní cesta k našim myšlenkám, pocitům a zapomenutému potenciálu
Karolien Notebaertová je německá neurovědkyně, jejíž nadšení pro výzkum mozku se promítá i do jejích knih. Za svou práci na Goethe Business School ve Frankfurtu, kde vyučuje, byla několikrát oceněna a úspěch slaví také na svých přednáškách a kurzech. Založila Science and Leadership Academy.
Matka s dcerou Marií se vydají na třídenní putování nejstarší irskou dálkovou trasou Wicklow Way, dlouhou 130 km. Obdivují přírodu a rozmlouvají také o smyslu života, jeho naplnění, touhách i nezdarech, a také o neklidné opici. K ní totiž přirovnávají myšlenky, které se neustále objevují a zase mizí, aby je vzápětí vystřídaly jiné. Podobá se to chování nepokojné opice. Pokud nezaměříme plně pozornost na to, čemu se věnujeme, opice v naší hlavě začne brebentit další myšlenky, které nám neustále říkají, co si máme myslet, cítit a dělat.
Dcera dychtivě poslouchá matčino vyprávění, proč o pocitech rozhodují naše myšlenky a přesvědčení. „Negativní pocity vyvolané vlastními myšlenkami mohou vést k velkému úbytku energie v mozku. To pak ovlivňuje skutečný výkon.“ My ale nemusíme být zajatci svých myšlenek a naučených stereotypů, naopak je můžeme sami ovlivňovat.
Rozhovor se dotkne i častého bědování a probírání problémů, jež samo vede k problémům, zatímco hovoříme-li o možnostech řešení, směruje nás to k nim. Pokud věříme představě, že vše půjde dobře, intuice nám napoví, zda je to možné a jak na to. Marie díky matce pochopí rovněž otázku, jak užitečná je seberegulace, nepodlehneme-li nezdravým životním stereotypům. Pozná, jak funguje mozek a k čemu slouží amygdala, jež je mimo jiné spouštěčem stresových situací, na něž odpovídá naše tělo negativními reakcemi. Ty probouzejí stres, největšího žrouta energie. Proto se pak cítíme unavení nebo vyčerpání. V důsledku oslabeného organismu a imunitního systému jsme náchylnější k nemocem.
Pokud se ale člověk pevně rozhodne udělat něco dobrého pro sebe, cesta se najde a on bude podvědomě vědět, jak se má zachovat a co udělat. „Pokud nasloucháme sami sobě, vesmír, nebo dokonce příroda kolem nás je dokonalým průvodcem a nikdy se neztratíme.“ Matka Marii vysvětluje, odkud se berou stresové reakce a jak je můžeme omezit. Často bývá spouštěčem stresu rozpor mezi tím, co můžeme a chceme dělat, a co děláme. Kdo není ve své práci spokojený a nebaví ho, bude z ní psychicky vyčerpán, na rozdíl od člověka, který je v zaměstnání spokojen a dobrý pocit ho bude naopak nabíjet.
Někdy je třeba přijmout nezměnitelnou situaci, kterou nemůžeme nijak ovlivnit. Tehdy, a nejen v takových situacích, je vhodné praktikovat meditaci všímavosti. Aniž bychom posuzovali nebo interpretovali, zaměříme vědomí na jeden ze smyslů, sluch, hmat nebo dýchání. Neklidná opice se zklidní a člověk získá mentální prostor, v němž si může vybrat reakci pro danou situaci nejvhodnější.
Příjemným způsobem poučná kniha se dobře čte a provází ji půvabné akvarely autorky.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), kazda.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář