Kateřinu Panou zavála do Řecka osudová náhoda. Když ji místo na Sicílii poslala cestovní kancelář do městečka Parga, potkala tam sympatického Kostu, svého budoucího manžela. S ním a s dětmi žije více než čtvrtstoletí v nedaleké vesnici Anthousa, kterou považuje za svůj domov, v němž je šťastná.
Do knihy Řecké štěstí vložila Kateřina Panou kus svého srdce a duše. Napsala ji na základě příznivých ohlasů svého stejnojmenného blogu, vyznamenaného v soutěži Magnesia litera jako Blog roku 2022, v němž se setkávají dvě různé mentality v tom nejlepším, co poskytují. Podmanivý text doplnila krásnými barevnými fotografiemi.
Když při pobytu v Parze hledala Kateřina cukrárnu, cestu jí ukázal mladý Konstantinos, s nímž později navázala přátelství. Po čtyřech letech vzájemného navštěvování uvažovala, co dál. „Nějak bylo, nějak bude,“ odpovídal se smíchem Kosta, než došlo k svatbě podle řeckých tradic. Při pobytu přitom nebyla nouze o překvapení při osvojování jazyka nebo poznávání tradičního způsobu života, který se v kraji Epirus dosud zachovává. Vážně se zde bere víra, staré zvyky a pověry, připomínání dávných legend, ale také vzájemná důvěra, kdy se sliby a obchodní dohody uzavírají podáním rukou. „Svoboda, nebo smrt!“ se stalo heslem statečných a hrdých Řeků, považujících víru, čest a svobodu za nejvyšší hodnoty.
Autorka nás také provede četnými architektonickými památkami kraje, jeho bohatou a pohnutou historií, mytologií, bájemi i tajemnými pověstmi.
Upřímně, s přirozeným nadhledem líčí nelehké začátky, které se jí dařilo překonávat, stejně jako počáteční odtažitost místních, jejichž přátelství si brzy získala. Přibližuje nádhernou a stále ještě tajemnou krajinu Epiru i těžký život místních horalů a rybářů. Všímá si úcty ke starším lidem, o něž se rodiny obětavě starají. Poutavě líčí osobní zážitky včetně silného zemětřesení, které zde v červnu 2007 zažila a než si zvykla, nahánělo jí hrůzu podobně jako zjištění, že v Řecku nejsou hromosvody. S humorem vzpomíná na záludnosti při učení řečtiny nebo jakým způsobem Řekové vyjadřují „ano“ a „ne“. S nadšením píše o rozmanitosti znamenité řecké kuchyně, jež patří k nejlepším na světě.
Stejně jako chutné jídlo vychutnávají Řekové život plnými doušky a rádi se spolu setkávají a baví. Pro mnoho lidí zůstává víra na prvním místě a oslavy církevních svátků se tu berou vážně. Někdy se slaví odlišně od našich, což Kateřina Panou poznamenává například u velikonočních svátků, Mikuláše (patrona Pargy) nebo Vánoc. Pro zajímavost nabízí i několik receptů typického vánočního cukroví a text knihy doplňuje barevnými fotografiemi.
„Řecko vám nastavuje zrcadlo. Tak jak se vy chováte k Řekům, oni se chovají k vám,“ říká Kateřina, „jenom ten, kdo umí naslouchat, opravdu naslouchat a dívat se na svět s láskou, tady najde domov. Ne, život v Řecku není jednoduchý, ale je nádherný.“ A dodává: „Knížka je jen malý střípek ze života v nádherném Řecku. Otvírá trochu jiný pohled na zemi, která mi dala domov, lásku a rodinu. A pocit štěstí. Řeckého štěstí.“
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), grada.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář