Spisovatelka a výtvarnice Martina Skala (nar. 25. 3. 1958 v Praze) získala doktorát ze starších českých dějin, vystudovala scénografii a jako výtvarnice spolupracovala s Divadlem Rubín. Koncem roku 1983 odjela do Paříže, kde zůstala. Napsala a nakreslila několik knížek pro děti, a za knihu Strado & Varius obdržela roku 2003 cenu Magnesia Litera. Kromě biografického díla Klub kamzíků napsala příběh To je má země Dinétah o hledání osobní cesty u indiánského kmene Navahů.
Nezávislou, tvůrčí Martinu Skalu s dobrodružnou povahou formovaly v životě plném změn a výzev, vzestupů i pádů, vlastní zkušenosti a touha po pravdě. Píše o tom v obou biografických románech. V Klubu kamzíků vzpomíná na dětství a mládí v Praze v omšelé vile na Malé Straně s výhledem na Lobkovickou zahradu a chrám sv. Mikuláše. Otec architekt a matka muzejní pracovnice žili bohémským životem, a svým dětem nedokázali poskytnout normální rodinnou pohodu. Osamělé dětství vyrovnávala Martina hlubokým vztahem k místu, kde vyrůstala.
Šťastná byla na chuchelském závodišti, kde se starala o koně. Jak sama říká, naučila se přitom disciplíně, řádu, respektu ke koním a také umět překonat strach. Pravidelné jízdy na závodišti ji zocelily a zároveň poskytly svobodu. Koně, malování a Paříž patří k jejím velkým láskám.
Po rozvodu bezdětného manželství se Martinu rozhodla k cestě do vysněné Paříže, kam dorazila na Štědrý den 1983. Z plánovaných několika dnů pobytu zde prožila dvanáct let. Patřila k mnoha „kamzíkům“, jak se tehdy říkalo části generace, která emigrovala. Kouzlo Paříže ji okamžitě podmanilo, ale nové životní začátky pro ni byly těžké. Neuměla jazyk a musela brát podřadné a někdy i kuriózní brigády, aby si vydělala pár franků na živobytí. „Pochopila jsem, že abych přežila, musím se naučit opustit bez lítosti mnoho věcí. A že jeden z největších darů je pevné zdraví, zájem o cokoliv a smysl pro humor. Bez těchto tří věcí je život peklo.“ Později s pomocí Miloše Formana začala pracovat pro film v oblasti dekorací a její život se změnil. Měla dobré bydlení, zajímavou práci, stýkala se s umělci a významnými lidmi včetně otce svého syna. Později zde poznala známého filmového fotografa Françoise Duhamela, za něhož se provdala a žijí spolu od devadesátých let v Kalifornii.
Martina Skala nikdy netoužila zůstat na jednom místě, zajímal ji svět. V Praze se narodila, v Paříži se našla, v Kalifornii je přes dvacet let její domov, ačkoliv si připadá jako zbloudilý nomád, který přišel o to, co znal a co mu bylo domovem. Tato zkušenost ji překvapivě umožnila vnímat samotu v nové zemi jako spojence.
Vzpomínky na nevšední i dramatické zážitky a na obohacující setkání s lidmi, kteří jí vstoupili do života, sděluje s láskou k životu, přestože ji někdy drtil svojí tíží. Touha poznat pravdu se naplnila a přinesla novou životní kvalitu. Píše otevřeně, přitažlivě a bohatým jazykem nepostrádajícím poetické tóny, humor i nadhled. Čtenáři poskytuje poutavou četbu s hlubokým dojmem.
Ačkoliv je sama známou malířkou a ilustrátorkou, její knihu výstižnými kolážemi obohatil Michal Chodanič.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), labyrint.net, luxor.cz, databazeknih.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář