Do prosincové květomluvy jsme vybrali stále zelenou borovici – strom nesmrtelnosti, která často krášlí naše příbytky o Vánocích, stejně jako odedávna uctívané posvátné jmelí, jež má přinášet štěstí.
Borovice
(Pinus)
Strom nesmrtelnosti
Také vždy o Vánocích zdobíte borovičku? Nazdobeným vzhledem a vůní umocňuje jejich sváteční atmosféru. Tento velice starý, odolný a stálezelený jehličnan, jehož fosílie dokládají, že na Zemi rostl již před téměř padesáti miliony let, se po světě vyskytuje téměř ve více jak sto druzích. Najdeme ho především v severních oblastech, ale i v mírném a subtropickém pásmu či dokonce v některých horských částech tropů. V Evropě se daří třinácti původním druhům. U nás rostou borovice kleč, blatka a zejména borovice lesní (Pinus sylvestris), jež je spolu se smrkem nejčastěji pěstovanou hospodářskou dřevinou, dorůstající až čtyřicetimetrové výšky. V různých krajích se jí přezdívá také sosna, chvůje, špendličí, chvoj nebo borec.
Mezi nejmohutnější exempláře v České republice patří věkovitá borovice s obvodem kmene pět metrů a výškou třinácti metrů, jejíž stáří se odhaduje na sto sedmdesát let. Od roku 2009 je chráněným památným stromem, který najdeme nedaleko Lomu u Tachova.
Tou nejstarší na světě s příznačným názvem Metuzalém je borovice dlouhověká (Pinus longaeva), vyskytující se v kalifornské části amerického pohoří White Mountains v přírodní rezervaci Inyo National Forest. Její stáří se odhaduje na neuvěřitelných 4 850 let.
Poprvé borovice lesní kvete v patnácti letech, ale i mnohem později. Šišky obsahují semena, jež dozrávají teprve třetím rokem, kdy se šiška otevře a po vysemenění opadává. Tzv. piniové oříšky, semena malebné borovice piniové (Pinus pinea), rostoucí především v oblasti Středozemního moře, chutnají syrové i opražené a jsou nejen součástí oblíbeného pesta, ale i mnoha chutných pokrmů. V Novém Mexiku je populární i káva s příměsí piniových oříšků „pine nut coffee“. Oříšky obsahují řadu vitaminů i zdraví prospěšné látky.
Borovice byla zasvěcena bohu Dionýsovi. Její pryskyřice se používala k uchování a zlepšení vína. V Řecku je i dnes velice oblíbené víno Retsina s příměsí borovicové pryskyřice, díky níž má nezaměnitelnou chuť. V křesťanství zprvu byla borovice jako pohanský symbol zavrhována, teprve později byla vzata na milost. Na Šiškovém nádvoří (Cortile della Pigna) ve Vatikánu se nachází čtyřmetrová bronzová piniová šiška, umístěná na velké hlavici původně z Alexandrijských lázní se znázorněním korunování vítěze sportovních her. Představuje nezlomnou sílu těch, kteří i přes zraňující kritiku uchovávají dobré myšlenky, jako stromy odolávající útokům větru a bouří.
Z kmene vybraných druhů borovice se získával destilací z pryskyřice terpentýn, který měl různorodé využití, především jako rozpouštědlo, lampový olej nebo přídavek do čisticích a sanitárních produktů. V lidovém léčitelství se používal k hubení vší, jako součást prsních obkladů či k inhalaci při nemocích krčních a nosních. Pryskyřice se používala jako silice pro přípravu léků určených k hojení ran způsobených jedovatými živočichy. Pryskyřice byla součástí léků nebo balzámů a také vonných směsí, používaných k vykuřování místností kvůli dezinfekčním účinkům, očištění od špatné energie i k zahnání zlých duchů.
Léčivé účinky mají jarní borovicové výhonky, jež usnadňují detoxikaci organismu a posilují imunitu. Lahodný čaj z jehličí účinkuje při léčbě kašle, při potížích s ledvinami nebo močovými cestami a má povzbudivé účinky na celkovou náladu.
Borovice, symbolizující moudrost, zároveň nabízí zklidnění mysli a pomáhá k vnitřnímu míru, radosti, a také k uzdravení a očistě. Borovicová větévka tlumočí: “Nenech mě dlouho čekat.“
Jmelí bílé
(Viscum album)
Šťastný život
O Vánocích bývá zvykem darovat i přijímat svazeček jmelí, zázračné rostliny. Líbáte-li se pod ním, vzdáváte hold lásce, která vás bude chránit a pozdvihovat vaše duchovní srdce.
Jmelí je cizopasně rostoucí keřík, rozšířený nejen v Evropě, ale i v severozápadní Africe a vyskytuje se také v zemích Východu. Za své hostitele si vybírá listnáče i stromy jehličnaté, nejcennější je však odebrané z dubu. Je považováno za nebeský dar, nabízený v korunách stromů. Než jsou jeho zelené listy ozdobeny plody – bílými bobulemi, uplynou téměř dva roky. Vše bují zároveň v různých formách vývinu – listy, zralé i dosud zelené bobule, přičemž se na některých výhoncích objevují také květy. U nás je rozšířeno zejména jmelí jedlové, borovicové a listnáčové neboli jmelí pravé.
V severské mytologii se uvádí, že zdánlivě nezranitelného slunečního boha Baldra dokázala zabít jediná zbraň – jmelí. Keltští kněží, druidové, považovali jmelí rostoucí na dubech – stromech boha nebes a blesku – za posvátné a rituálně ho stínali zlatými srpy a ukládali do zlaté misky. Voda, do níž se takové jmelí ponořilo, byla léčivá a uzdravovala. Ainové, jedno z původních etnik Japonska, ho stále považují za všelék.
Léčivých i magických účinků této neobyčejné rostliny se užívalo odedávna. Výtažky posilují obranyschopnost proti rakovině, snižují krevní tlak, pomáhají při poruchách trávicího traktu a odlehčují při astmatických projevech. Užívání musí doporučit lékař, při nesprávném užití může být jedovaté.
Jmelí – posvátná bylina – symbolizuje štěstí a spokojený život. Pokud ji máme v blízkosti lůžka, může přinést příjemné, pozitivní sny. Ochraňuje nás duchovně a jako lék i fyzicky. Pokud se nosilo jako amulet, mělo přinášet plodnost a odhánět temné síly a čáry. Zavěšené nad dveřmi přináší do domu štěstí a těm, kteří se pod ním políbí, má zaručit, že zůstanou navždy spolu.
Darováním snítky zeleného či pozlaceného jmelí vyjadřujeme radost ze štěstí, které jsme společně našli. Rostlinou také tlumočíme: „Překonávám překážky a nad vše se povznáším.“
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), archiv autorky
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář