Americká spisovatelka Lisa See (nar. 1955 v Paříži) vyrůstala v Los Angeles, a měla vždy blízko Říši středu, neboť její pradědeček Fong See byl Číňan, což ovlivnilo její zájem o kulturu a dějiny jeho země. Zaujal ji osud vážené čínské lékařky žijící v období dynastie Ming, o níž napsala fiktivní příběh, jenž se stal okamžitě bestsellerem Today i New York Times, a jako nejlepší historický román byl nominován na Goodreads Choice Awards 2023. Čínsko-americká organizace žen autorku vyhlásila v roce 2001 Ženou roku.
Pohnutý, avšak naplněný život hlavní hrdinky Tchan Jün-sien (1461-1554) začíná, když jí v osmi letech umírá matka, ctihodná dáma a manželka vysokého úředníka. Kladla jí na srdce: „Vždy pamatuj, jaké je tvoje místo ve světě. Pokud se budeš řídit danými pravidly, staneš se řádnou a ryzí lidskou bytostí.“ Naposledy jen zašeptá: „Žít znamená trpět.“ O tom se záhy přesvědčí i malá Jün-sien. Konfuciánství tehdy podporovalo mužskou dominanci a vyžadovalo, aby žena byla muži podrobena a neměla nad ničím moc.
Jejich rod Tchan patřil k provinční elitě, vládl značnou mocí a těšil se úctě. Lékařství, jež se v něm dědilo po generace, se nevěnoval jen otec, jenž zvolil kariéru císařského úředníka a často se zdržoval mimo domov. Jün-sien vyrůstala u dědečka a babičky Žu. Zasvěcovali ji do tradiční čínské medicíny a umění rozpoznat nerovnováhu jin a jang způsobující nemoci těla. S velkým zájmem se rychle učila. V jejich sídle se seznámila se stejně starou dcerou porodní báby Mej-ling a jejich přátelství přetrvalo přes překážky mnoho let, přestože její kamarádka neprošla jako ona od dětství bolestivou procedurou ovazování a deformování nohou, aby zůstaly malé (zlaté lilie či lotosové nohy) na znamení, že je z vyšší společnosti a jako symbol ženskosti, přitažlivosti i poslušnosti a zároveň požadavek při dojednávání sňatku. (Tento zvyk pronikl i do chudších vrstev, a tak měla ještě v 19. století lotosová chodidla polovina všech žen. Ani definitivní zákaz z roku 1949, nezamezil přežívání tradice do počátku 21. století.)
V patnácti letech byla provdána za Jang Mao-žena a odstěhovala se k němu do paláce Zahrady voňavých potěšení. Měla všechny čtyři ženské ctnosti – počestnost, uhlazenou mluvu, řádné chování a pracovitost. Poslouchat musela nejen manžela ale i jeho přísnou a náročnou matku, která její snahu pomáhat nemocným neschvalovala. Měla co nejdříve porodit syna a být manželovi i jí oporou. Přes mnohé obtíže se Jün-sien nevzdala své touhy léčit, i když se jí věnovala zprvu tajně a jen v prostředí jejich domova.
Zprávy o jejím umění uzdravovat se brzy dostaly do císařského paláce, kam byla povolána k porodu císařovny. To ji proslavilo natolik, že se mohla starat o zdraví nejen všech dětí a žen v Zahradě voňavých potěšení, ale ošetřovala také pracující ženy, přicházející k jejich bráně s prosbami o pomoc. Jako hlavní manželka se pečlivě starala o blaho všech v rodině. Navázala na zápisy své babičky, k nimž připojila vlastní zkušenosti a vydala je v roce 1511 pod názvem Rozmanité zápisky o léčení.
Brilantní román svým strhujícím dějem a nečekanými zápletkami přibližuje nejednoduchý život v patriarchální čínské společnosti. Ukazuje rozdílnost pohledů na povinnosti mužů a žen, kdy žena byla podceňovaná a její postavení i ve vyšší společnosti odviselo od toho, kolik porodila synů, jak byla ctnostná, poslušná a uměla se starat o chod rodiny i soužití s tchýní či dalšími manželkami nebo konkubínami, mezi nimiž panovaly intriky a nevraživost. Nahlédneme do soukromého a intimního života tehdejších žen: zámožných i jejich otrokyň a služebných.
Lékařce Tchan Jün-sien se postupně dařilo vymanit se z některých omezujících tradic, aby mohla naplnit své poslání pomáhat nemocným ženám k uzdravení, posilovat v nich sebevědomí a být spravedlivou, laskavou manželkou, matkou i správkyní rodového paláce.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), jota.cz, databazeknih.cz, knizniklub.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář