Novinářka, překladatelka a socioložka Magdaléna Rejžková (nar. 1985) žije střídavě v Praze a v Marseille, kde vede spolek Goulash, propojující naši a francouzskou kulturu. Kniha o lidech z Malé Strany, s nimiž je v úzkém kontaktu, odpovídá na otázku, jak se tu žije stálým obyvatelům, a vypovídá o nadějné proměně starodávné čtvrti.
Občas nás v historických centrech velkoměst, mezi něž patří i Praha, napadne, zda tu kromě hotelů, kanceláří, restaurací a prodejen suvenýrů mají prostor také stálí obyvatelé.
Jak je tomu na Malé Straně, sdělují její staro i novousedlíci. Díky nim ožívá její neopakovatelný kolorit, ale i nová éra života, jež zůstává běžnému návštěvníkovi nebo turistovi skryta. Tato historická čtvrť s přetrvávajícím magickým kouzlem je navzdory současným změnám svět sám o sobě. „Malá Strana je taková vesnice,“ tvrdí všichni zdejší. Jejich osobní výpovědi daly vzniknout příběhu „Sweet home Malá strana“, představeném s úspěchem v divadle Rubín. Záhy na to vznikl nápad shromážděné podklady a rozhovory zvěčnit také knižně s unikátními fotografiemi Honzy Sakaře, jednoho z Malostraňáků.
Jako první se představuje obdivuhodná Bára Šabachová z Čertovky, která spolu s dalšími ochotnými lidmi oživila život na Kampě. Založili zde Komunitní centrum Kampa, sdružující místní i návštěvníky, jež oslovil jejich program, naplňující přání, „aby to tu víc žilo a víc se zalidnilo.“
Rovněž Jindřich Roesel se nebojí uskutečňovat smělé sny. Podařilo se mu to v domě, kde se narodil jeho dědeček Stanislav a který byl rodině v restitucích navrácen. Ze zdevastovaného stavení zrekonstruovali prostory na bydlení a dnes již proslulou Kavárnu a bistro Roesel – beer & food. Jindřich se považuje za malostranského optimistu se vztahem k místu, kde se propojuje svět turistický s méně viditelným místním. „Malá Strana rozhodně není mrtvá, je jen zraněná a záleží na každém z nás, jak jí pomůžeme,“ říká s nadějí.
Že se to začíná dařit, potvrzují i pravidelné malostranské trhy, jež se místním podařilo zorganizovat. Nabízejí zejména výrobky českých dodavatelů a obchodníků přímo ze čtvrti včetně místního piva, ale i další druhy dobrot. Zdejší komunita se tu ráda potkává mezi sebou i s návštěvníky trhů.
V podloubí Loretánského náměstí můžete občas zahlédnout Pavla Bílka před jeho obchodem CD music s hudbou a knížkami o Praze, jak naslouchá loretánským zvonkům. Vlastní i sbírku historických map, o nichž, stejně jako o domech na nich zobrazených, rád hovoří. Doporučuje tudy chodit pomalu a všímat si hezkých míst. Vypráví o přátelství s místními a radí, kam zajít na polední menu či na dobrou kávu. Že tu zůstala knihovna, obchod i nová pekárna, považuje za důkaz, že to s vylidňováním v této části není tak špatné.
Autorka představuje také Kubu Krejčího od „Zavěšenýho kafe“, jehož slavná a velice oblíbená kavárna už málem zanikla, ale nakonec si zaslouženou pozici na malostransko-hradčanské scéně naštěstí udržela. Stejně jako pověstné komorní divadlo A studio Rubín v suterénu domu U Tří zlatých hvězd na Malostranském náměstí, o jehož slávě i těžkých časech hovoří herec, scenárista a dramaturg Ondřej Pavelka.
O mystériu Malé Strany vypráví také všestranný umělec Petr Nikl, další zdejší obyvatel, jehož fascinuje, jak je tato část Prahy „samorostlá, přirozeně zasazená do zvlněné krajiny s Petřínem a Vltavou“, kde „náměstíčka a dvorky vyzývají k setkávání a uličky jsou křivolaké, což mi vyhovuje“ a pokračuje: „Jsem přesvědčen, že podmínky pro kolektivní soužití, které nabízí pavlačový dům, dosud nebyly překonány.“ Jakub Wagner vzpomíná na zdejší čtvrť očima svého dětství „jako z Felliniho“ i na dobu divokých devadesátek. Svůj osobitý pohled tlumočí filmy jako producent, režisér i scenárista. Zmiňuje, co ho na současné společnosti mrzí, včetně „nedostatku schopnosti diskutovat o skutečných hodnotách a kriticky analyzovat vlastní minulost“.
O své názory, vzpomínky i nápady se dělí spisovatelka Tereza Janišová, jež tu dříve bydlela a stále má zejména k Pohořelci a okolí hluboký vztah.
Posledním, s nímž autorka rozmlouvala, je španělský kněz Juan, vyslaný do Prahy řádem španělských augustiniánů v roce 1997. Líčí, jak tu zprvu, než si zvykl, vnímal chlad, nedůvěru i vzdálenost. Se smutkem podotýká, že když nastoupil, byl kostel na Malé Straně téměř plný, fungovalo tu knihkupectví, kino a žilo se tu. To se ale už vytratilo, neboť staří i mladí se z důvodu vysokých nájmů museli odstěhovat. Rovněž duchovní život zažívá krizi. I proto chodí za lidmi spíš do hospod, kde s nimi může navazovat kontakt a rozmlouvat.
„Věřím, že lidí, kteří bojují za kultivaci pražského prostoru, je stále hodně a svými barvitými příběhy můžou inspirovat další. V dnešní době, kdy přijít k zisku různými cestami je víc než snadné, patří všem, kdo dávají přednost jiným hodnotám, můj velký respekt. Města nejsou jen domy, ale především lidé. Malá Strana má štěstí, že díky nim stále žije!“ vkládá naději do její budoucnosti autorka knihy.
Nevšední publikaci provázejí nádherné černobílé fotografie malostranského fotografa „na plech“ Honzy Sakaře, vytvořené starou technikou mokrého kolodiového procesu. Výmluvné portrétní snímky lze obdivovat i v jeho ateliéru ve Vlašské ulici, kde nabízí své služby.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), grada.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář