Úspěšný italský spisovatel Mattia Corrente (nar. 1987) se proslavil již svým prvním románem Annin útěk, vydaným v roce 2022. Vzbudil velký ohlas u čtenářů stejně jako u odborné kritiky a těší se velkému uznání.
Děj příběhu o hledání osobní svobody se odehrává na Sicílii. Přestože Severino a Anna Mazzonová spojili své životy každý z jiných pohnutek, prožili bok po boku dlouhá léta.
Severino svou ženu miloval, snažil se, aby s ním byla šťastná, a nikdy by ji neopustil. Anna ale ve skrytu duše toužila po jiném životě. Odhodlala se k němu až ve stáří a od Severina odešla, aniž by mu řekla kam. Osmdesátiletý manžel na ni trpělivě čekal celý rok, než se vydal zpět po společných stopách, aby ji našel a mohli být opět spolu. Živě si vybavoval, jak Anna ze svatby utekla, nechtěla se vdávat, ale nakonec se podvolila. „Já budu celej život nešťastná, i když mi budeš nablízku,“ řekla mu tenkrát.
Anna a Nina – dvojčata, která se narodila rodičům Serafině a Giuseppovi – byla matkou starostlivě vychovávána podle sicilských tradic. Svobodomyslný otec rozpoznal stejný rys i u milované Anny. Rodinu po několika letech opustil, a jen s ní se rozloučil. Serafina zůstala na dcery sama a celý zbytek života v sobě nesla bolest. Manžela nikdy nepřestala milovat. Naléhala na dcery, aby se vdaly a byly zajištěné, když ona už tu nebude. Mateřská láska může být nebezpečná, někdy je to med, jindy jed.
Anna byla dlouho manželkou Severina, „muže, který si ji vzal a ona mu to podle smlouvy musí oplácet“. Naplnila osud, který jí vybrala matka, ale celý život zůstala v náručí svého otce, kterého jediného milovala a obdivovala. Postupně v ní sílila nenaplněná touha dělat jen to, co sama opravdu chce, jak ji to otec učil. Toužila být svobodná a sama sebou, ale žila v podmínkách, které svobodu nepřipouštějí. Po padesáti letech manželství se pro ni konečně rozhodne.
Manžel se po marném čekání za ní vydal do míst, kde spolu bydleli, vyptával se starých známých, ale nikdo o Anně nevěděl. „Svoboda je také vědět, kde už nechceš dál být, nemám pravdu, Anno?“ ptá se v duchu své ženy Seve. Při oživování minulosti vnímal, jak ho nepohodlné vzpomínky tíží, stejně jako celý jeho příběh, který vlastně patří muži, jímž už není a možná ani nikdy nebyl. Jasně si uvědomoval, že i jejich syn „se stal naším synem v den, kdy odešel z domova a svůj osud si vybral sám, spojil nás a přinutil hledat svobodu, kterou jsme ztratili, když jsme se vzali, svobodu být alespoň jedinkrát sami sebou, než se s tímhle světem rozloučíme.“
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), grada.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář