Rok uplynul a moje kniha Svět Úžasné Báry už není žádnou novinkou. Přesto si nachází nové a nové čtenáře a čtenářky, zvláště po besedách knize věnovaných.
Na nich s Jardou Kneislem, který hraje na malý cimbálek, volně vyprávíme o okolnostech vzniku knihy, o historkách v ní zachycených i o těch, které zatím na papíře nenajdete. Poslední zastávkou naší Úžasná Bára Tour bylo na Květnou neděli roku 2024 Valašské Meziříčí. Konkrétně útulný a mile zabydlený prostor Schlattauerovy kavárny, kde je Jardův druhý domov a kde jsem i já už strávila nejeden příjemný večer či bujarou noc.
Kolik lidí přišlo přímo z Valmezu, to nevím. Ale zato byli v publiku kamarádi ze Zlína, velký výsadek z Valašské Bystřice a Rožnova pod Radhoštěm. Ti, co jsem čekala, že přijdou, nepřišli. Zato přišli jiní hosté a vytvořili naprosto skvělou atmosféru. Jak jsem již několikrát říkala, autorské čtení je divná věc. Číst přece umí každý, tak proč bych měla lidem knihu předčítat, když si ji třeba už koupili a znají ji. Nebo hůř, ještě ji nemají a už si ji ani nikdy nekoupí. Je to prostě podivná věc, která má ale vždycky šťastný konec. Nejen v počtu prodaných knížek, ale hlavně v tom, že se jen těžce rozcházíme. Často ještě srazíme stoly a povídáme si, ostatně jako tentokrát.
Kromě mých bližních přijel i druhý kmotr knihy Jirka Kokmotos, který to, ještě ve službách Českého rozhlasu Brno, vlastně všechno spískal. Přečetl svou oblíbenou povídku o plastových krabičkách a taky mi jedno super balení skládacích krabiček věnoval. Prý bylo v akci, ale i tak – heč! Seděla jsem při čtení v rohu kavárny na vyvýšeném místě, ohraničeném zábradlíčkem. A jeden z hostů to přirovnal k soudnímu stolci, takže se okamžitě zrodila fotografie s názvem Soudkyně Barbara. Povidlové šátečky od mojí maminky, která je přivezla osobně, zmizely rychlostí blesku. A tak jsme si mohli bez přežvykování povídat a povídat a povídat. A kdybychom nemuseli, tedy jen někteří, do práce, povídali bychom si dodnes.
Právě tyto krásné zážitky a setkání jsou tou největší odměnou, kterou mi kniha přinesla. I když světu je to úplně jedno, mně to baví a těší. Další besedy ani autorská čtení zatím neplánuju, ale třeba se ještě někdy někde potkám i s vámi. Díky, že čtete tento blog. Díky, že díky vám se můžu ještě pořád cítit úžasně.
Barbora Janečková Vítová
Zdroj: redakce – Barbora Janečková (autorské dílo), www.uzasnabara.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář