Můj život mezi slavnými a mocnými
Michael Žantovský (nar. 1949) vystudoval obor psychologie na FF Univerzity Karlovy. Je respektovaným překladatelem, tlumočníkem, publicistou a spisovatelem. Věnoval se politické kariéře a diplomatické schopnosti uplatnil na postu velvyslance v USA, Izraeli a Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Do května 2023 byl po osm let ředitelem Knihovny Václava Havla.
Kniha S prominutím řečeno, v níž Michael Žantovský vzpomíná na setkání se slavnými a vlivnými osobnostmi, vznikla z popudu přátel a dalších lidí, kteří ho vybízeli, aby zpracoval, co za posledních třicet pět let zažil. Přes svůj odpor k pamětem, kde všude byl a s kým vším mluvil, vzpomínky nakonec napsal, i když je pojal netradičně, jak vysvětluje: „Svým způsobem jsou to vzpomínky, ale nelze je brát doslova a úplně vážně. Není to úplně realita, ale literatura, o jakou jsem se snažil. Když zažijete takové bouřlivé dějiny na vlastní kůži, tak si uvědomíte, že se skládají z malých, často absurdních, směšných nebo obyčejných epizod, na které teprve ze zpětného pohledu nahlížíme jako na historické události.“
Ve třinácti kapitolách se ohlíží za zásadními událostmi ze světového, národního i svého osobního pohledu. Líčí je s velkou chutí a zábavně, s nadsázkou, humorem a s bohatou imaginací, takže – s prominutím řečeno – se nedá vše brát doslova. Úvodem upozorňuje, že popsané události „se víceméně staly, i když se třeba nestaly přesně tak, jak je vylíčené v této knize“, a jde spíše o literární pábení.
Autor nabízí pestrý koktejl zásadních i nevšedních událostí, osobních zážitků z mnoha setkání se zajímavými, slavnými lidmi, jež poznal, včetně americké smetánky z Georgetownu, historické, obchodní a diplomatické čtvrti Washingtonu DC, kde „se vládne nejen Spojeným státům“.
Popisuje, jak se setkal s hvězdami hudebního světa, zejména Lou Reedem, členy skupiny Rollings Stones, Bobem Dylanem, Joan Baezovou či Michaelem Jacksonem, i bližší seznámení s country hudbou, kterou do té doby moc nemusel. Jako velvyslanec však nemohl odmítnout účast na koncertu v Grand Ole Opry v Nashvillu, kde poznal, že tomuto hudebnímu stylu křivdil. Setkal se tam i s „královnou country“ Rebou McEntireovou, Doly Partonovou, Tomem T. Hallem a dalšími.
Vítanou inspirací mu byla také příjemná setkání s představiteli literárního, divadelního a filmového umění, zejména s Woody Allenem (o němž napsal publikaci a překládal jeho povídky a filmy), jehož navštívil v jeho bytě, kde byl netradičně pohoštěn, či shledání s jeho ženou Miou Farrowovou, Jackem Nicholsonem, Sylvesterem Stallonem, Woodym Harrelsonem a dalšími.
„Orloj nejslavnějších postav té doby se dal do pohybu a třicet let se nezastavil.“ Autor se osobně poznal se státníky a význačnými politiky, jakými byli Alžběta II., Georg Bush a Michail Gorbačov, Helmut Kohl, Lech Walȩsa nebo François Mitterrand, k němuž se mimo jiné váže i historka tzv. „croissantového incidentu“. Vzpomíná na setkání Margaret Thatcherové s Michailem Gorbačovem, jemuž na závěr věnovala miniaturní repliku londýnského Big Benu, zatímco on jí na oplátku daroval sovětský traktor pro práci v obtížných terénech, přezdívaný „bahňák“, a to ve skutečné velikosti. Ostatně o úsměvné trapasy v knize není nouze. Popisuje první a poslední návštěvu u nás Lady Di s manželem princem Charlesem, jež na oficiální návštěvu pozval Václav Havel v roce 1991. Jejich manželství už bylo v troskách a Michael Žantovský byl neúnavným novinářem bez přestání otravován dotěrnými otázkami, jak se k sobě chovali. Připomíná i český symbolický svatební dar pro britského prince Williama a vévodkyni Kate – starokladrubského koně – bílého hřebce Favory Alta – a přibližuje úsměvné okolnosti kolem samotného návrhu i jeho schvalování.
Nahlédneme rovněž do zákulisí míst, kde se rokovalo o budoucích dějinách Evropy, a dozvíme se, jak některá jednání probíhala, i co se často neméně důležitého dělo mezi tím. Michael Žantovský s vtipem uvádí i některé nečekané zážitky a diplomatické epizody, které jako velvyslanec musel vhodně usměrňovat. Roky na nejvyšších postech byly intenzivní, prožíval je naplno, s patřičným nadhledem i osobitým humorem, s jakým je rovněž popisuje. Že se při tom dobře bavil, je zřejmé z množství vtipných poznámek, postřehů a přirovnání, jež vyznavači stručné výstižnosti budou nejspíš připadat přes míru. Občas je čtenář nucen plout na jediné rozvětveností vzduté větě celou stránkou a je na něm, zda v ní (ne)najde „jádro pudla“. Avšak… „Kdo činů schopen, slov se neleká,“ prohlásil Woody Allen, jehož je Žantovský dvorním překladatelem, a v podobném stylu se nesou i jeho netradiční vzpomínky, doplněné barevnými i černobílými fotografiemi.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), eprostor.com
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář