Mistr kontrapunktu Johann Sebastian Bach (31. 3. 1685 – 28. 7. 1750)

Johann Sebastian Bach.
Foto: Wikimedia Commons.

Pedagog, vynikající varhaník, virtuos, improvizátor a geniální skladatel, který ve své tvorbě navazuje na italské mistry, zejména Antonia Vivaldiho. Jeho tvorbou, společně s dílem jeho současníka Georga Friedricha Händela, dochází ke shrnutí a uzavření barokní hudby.

O jeho dětství toho není příliš známo. Narodil se jako nejmladší z osmi dětí do rodiny městského hudebníka v Eisenachu a hudba jej provázela od raných let. Jeho prvním učitelem hudby byl pravděpodobně tatínek, dalším pak jeho starší bratr – varhaník Johann Christoph Bach.

Johann Sebastian Bach miloval varhany, ale hrál i na jiné hudební nástroje. Díky tomu získal své první zaměstnání, stal se houslistou ve výmarské kapele. Ale pak velice rychle přijal nabízené místo varhaníka. Poté působil v několika německých městech, kromě Výmaru například v Arnstadtu, Köthenu nebo v Lipsku. A varhany jej provázely po celý život. Nejen že byl vynikajícím hráčem, ale stal se i odborníkem na konstrukci a stavbu těchto nástrojů.

V roce 1717 navštívil Drážďany, kde se odehrál jeho známý hudební souboj s tehdy uznávaným francouzským varhaníkem Louisem Marchandem, který ihned po vyslechnutí Bachova vystoupení odešel, aniž by hrál. K vítězství došlo tedy bez boje.

Od roku 1723 do konce svého života působil v Lipsku jako hudební pedagog, varhaník, organizátor a skladatel. Zajímavé je, že zde musel vyučovat i latině.

Tento vrcholný mistr kontrapunktu s úžasným harmonickým cítěním byl za svého života poměrně uznávaný. V Berlíně se v roce 1747 setkal s králem Friedrichem II., který byl sám velkým milovníkem hudby a dokázal Bachův talent ocenit.

Ke svého konci života Johann Sebastian Bach oslepl a zemřel na následky neúspěšných operací. Poté upadlo celé jeho dílo v zapomnění. O renesanci jeho tvorby se zasloužil Felix Mendelssohn-Bartholdy – téměř 80 let po Bachově smrti.

Bachova tvorba, kterou pochopitelně skládal na zakázku, podle požadavků svých zaměstnavatelů, sestávala především z děl duchovních. A přestože se část jeho děl ztratila, dochovalo se nám přes 200 kantát, dále skladby pro klávesové nástroje, varhany nebo cembalo, kusy komorní a orchestrální. Mezi nejznámější patří Janovy a Matoušovy pašije, Mše h moll, Vánoční oratorium, Hudební obětina a nejslavnější Toccata a fuga d moll nebo Braniborské koncerty, které si ovšem na své ocenění musely počkat až do doby po 2. světové válce.

Z dvaceti dětí Johanna Sebastiana Bacha čtyři synové pokračovali v odkazu svého otce. Všichni byli hudebními skladateli a nemalou měrou přispěli ke vzniku klasicismu. Wilhelm Friedemann působil jako varhaník v Drážďanech a Halle. Carl Philipp Emanuel se stal dvorním cembalistou Friedricha II. v Berlíně a ředitelem kůru v Hamburku. Johann Christoph Friedrich, ačkoliv vystudoval práva, byl zaměstnán jako hraběcí kapelník v Bückenburgu. A Johann Christian nejdříve zastával místo varhaníka v Miláně, později působil v Londýně, kde se zasloužil o vznik koncertní instituce.

Další články z této rubriky

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*