Rodilý Brňan Jaroslav Kravka (nar. 1952) vystudoval práva, ale místo nich se věnoval novinařině a po tři desetiletí byl dramaturgem v České televizi. Jeho kniha My kluci z Brna je výběrem nejlepších humoristických historek, které původně připravoval pro pořad Českého rozhlasu Brno Srdcovky Zdeňka Junáka.
Vydrápala se do otevřeného okénka, rychle zmizela v předzahrádce. Jaroslav ji následoval, a tímto činem se mu otevřel nový svět. Znal ho sice, pravda, ale vždy tak nějak organizovaně, nikoliv jako prostor ke svobodnému osobnímu prozkoumávání. „Byl to svět, který byl z mého pohledu plný úžasných jevů a příběhů. Svět, který jsem se od toho osudného dne, překonávaje mnohé překážky a navzdory trestnímu postihu ze strany mé babičky Eugenie, snažil pravidelně navštěvovat. Ten svět, o kterém vám budu vyprávět…“
Jaroslav už jako dítě s nadšením a úžasem pozoroval, co se děje v nedalekém okolí, a poznával mnohem více i jeho obyvatele. Rád vstupoval do mlékem provoněné mlékárny, kde baculatá paní Novotná nabírala z konve mléko a zručně je přelévala do bandasek zákazníků.
Stavil se občas na kus řeči v trafice, kde posedával penzista Šamánek, bafajíce ze svého portorika, ale i v dalších krámech, třeba v řeznictví pana Omelky, který se ho hned zeptal „Tak co?!“, aby si poslechl, co kde chlapec slyšel či viděl, a odměnil ho pak skrojkem salámu.
Podobně si oblíbil známý exkluzivní restaurant U Špinavca, kde občas vysedával něžný alkoholik inženýr Šálek z konkurenčního podniku U Drápalů, kde byl znám jako „invalida přes chlast“. I zde byli zvědaví, co jim poví, a tak ho pobízeli: „Co je novýho, Jaróšku?“ A sotva začal vyprávět, počastovali jej „ňákó prčovicó“.
Jaroslav Kravka v padesáti krátkých historkách oživuje nostalgické vzpomínky na zajímavé události a příhody, jichž byl svědkem nebo je sám zažil, a také na místa plná svérázných dam a gentlemanů, „jež byli nositeli myšlenek, které šlo právem řadit mezi objevné a lidstvo povznášející“. Seznamuje se svéráznými i váženými postavami, jako byl jistý Jan Mrksa, přezdívaný Potróblé Žanek, pan Marhula, emeritní tovární jezdec brněnské Zetky, podivný pan Hase, mluvící „podivnou řečí“, či s mladým umělcem Radovanem Smutným a dalšími obyvateli čtvrti.
Píše osobitým stylem také o dni, který nestál za nic, o tajemném hrdinovi Klaparédo, falešném hráči, o moudrosti paní Oli nebo svatební události i o slibu „už nikdá nebudu lhat“ a dalších historkách, jimiž čtenáře potěší a je radost je číst.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), radioteka.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář