Taky máte někdy ten pocit, že se chcete nadechnout a nejde to? Na prsou vám sedí stokilový chlap, krk vám svírá úzkost a srdce buší jako o závod? To všechno je vlastně volání sebe sama SOS.
Voláme o pomoc sami k sobě, abychom se nestresovali, abychom se starali o své zdraví a měli se rádi. Tělo říká: zastav se člověče, naslouchej sám sobě, vzpamatuj se a žij, jak se má. Vnímá to i naše podvědomí. Říká nám to náš vnitřní hlas.
Tak se chvíli zastavme a naslouchejme si!
Náš vnitřní hlas může být naším prvním strážcem, který nás varuje, naší první oporou. Ozývá se jako přítel i kritik, dává rady a upozorní na chyby nebo přešlapy v našich rozhodnutích. Je naším průvodcem po celý život.
V dětství nám přivádí imaginární kamarády, kteří pomáhají často v objevování tajemství života i rozvíjení naší fantazie.
V dospívání to může být právě vnitřní hlas, kdo nás nasměruje na budoucího partnera a pomůže nám tak poznat lásku na první pohled. Nebo nás přivede k zamyšlení, jestli ten nebo ta, koho jsme potkali, není náhodou právě On nebo Ona.
V dospělosti s vnitřním hlasem často přichází myšlenky na témata veselá, ale i stresující, které se snaží pomoct nám při hledání odpovědí na otázky života. Pomáhá při učení, rozvíjení osobnosti, podporuje paměť, naši pozornost a myšlení.
Jsou lidé, kteří dokáží sami se sebou „hovořit“ často, nahlíží na jeden problém z mnoha úhlů pohledu, jejich vnitřní hlas dokáže pomoci při jeho řešení. K mnoha lidem se ale vnitřní hlas „vtírá“ nevolán a nepozván, často překvapí tím, jaké myšlenky přináší a co v našem nitru chce řešit.
Přesto nebo právě proto bychom se měli naučit sami sobě naslouchat.
Zdroj: redakce – Zdena Mášová (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář