Populární francouzská spisovatelka Sophie Astrabie (nar. 1988) uspěla hned prvním románem Le Pacte d´Avril, z něhož se stal ihned bestseller. Následoval Všechny naše životy (2020) a zatím posledním vydaným (2022) je Les Bruits du souvenir. Oblíbené jsou i její knížky pro děti stejně jako vtipné příspěvky na instagramu.
Hlavní hrdinkou románu Všechny naše životy je pětadvacetiletá Camille, která na nátlak rodiny studuje v Paříži práva. Vnitřně ji to ale táhne ke kreativnímu a svobodnému povolání květinářky, pro něž se nakonec rozhodne. Rodiče, kteří by se s jejím rozhodnutím těžko smiřovali, však udržuje v domnění, že zanedlouho z ní bude právnička. Ale nedokončila ani první ročník, a tak šest let předstírala, že studuje. S květinami je šťastná, rozumí jim i lidem, kteří si je chodí nakupovat. Zajímají ji jejich osudy a představuje si, jaký je asi jejich život. Květinami dokáže lidi léčit, její vlastní poslání jí připadá pro život stejně důležité, jako předepisování léků.
Když Camille objeví inzerát na prodej bytu, seznámí se s mladým realitním makléřem Thomasem, jenž ji zavede do bytu, který ji okamžitě okouzlí. Také on má svou práci moc rád. Setkávat se s neznámými lidmi a pronikat do jejich soukromí, aby jim pomohl při hledání štěstí, ho naplňuje.
Majitelkou je stará dáma Marguerite. Svůj byt, kde prožila celý život, ale nehodlá prodat a snaží se celé řízení protahovat. Chce se tímto způsobem seznámit s lidmi, aby se necítila po smrti své dlouholeté přítelkyně tak sama. Celý život trpěla niternou samotou těch, kteří nikdy nemůžou být pochopeni. Nudila se a chtěla se s někým vídat. Dalším důvodem je, že se nudí, protože od svých dní nemá co očekávat. Jakmile pozná Camille, je si jistá, že tato dívka by zde mohla bydlet. Obě ženy si hned porozumí a několikrát se sejdou. „Každý dům má svou duši, moje malá. Jsou tam emoce lidí, jejich vzpomínky, jejich tajemství… i jejich srdce. Život je jedna dlouhá série fotografií, které jsme zapomněli pořídit… Domy si ale pamatují. Zdi, věci, dokonce i světlo si dál nesou něco z nás“, říká ji Marguerite, než začne vyprávět svůj příběh. Najednou se cítí být šťastná a plná života. Má pocit, že nemá co ztratit. „V tom může být výhoda stáří: od všeho osvobozuje.“
Camille, Marguerite i Thomase však spojuje něco mnohem hlubšího a intimnějšího, než je shánění nového bytu. Každý z nich má totiž své tajemství, ukrytou pravdu, která nakonec vypluje na povrch, i když o něm zpočátku mlčí. Je ale třeba vyrovnat se se slabostí, přiznat si, že lží se nic nezlepší. A že je třeba naplňovat především svá očekávání než očekávání druhých, nestavět ostatní před sebe, a mít rád svůj vlastní život.
Camille poznává, že to, čeho se bála, je osvobozující, není už připoutaná k nějakému ideálu, ani nemusí hledat štěstí v životech druhých a doufat, že si odskočí i k ní. Štěstí není zdání. A už vůbec ne vzpomínka.“
Autorka se řídí životní filozofií „Všechno bude v pořádku“ a v tomto duchu odvíjí příběh své knihy, napsaný natolik přitažlivě a důvěrně, jako vás do něho zahrnula. Oceníme přitom vnímavý překlad Hany Davidové.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), grada.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář