Recenze knihy Labuť a lovec
Kniha Labuť a lovec od Jiřího Březiny nabízí čtenářům výlet do pradávných časů, kde mýty ožívají a příběhy o lásce a přežití vás pohltí. Objevte, jak se prolínají osudy Lovce a Labutě v tomto strhujícím díle.
Jiří Březina se stal známým především díky svým kriminálním románům, s kterými se mu daří sklízet úspěchy. Výjimkou v jeho tvorbě byla dětská kniha Noční slunce, která v pohádkové formě zpracovává hlavní problémy současné rodiny. Že je více než jen autor detektivek, Březina dokazuje i svou novinkou Labuť a lovec.
Tentokrát se Jiří Březina pustil do jiného žánru. Nejde o detektivku ani o pohádku, ale o příběh zasazený do hluboké minulosti české země, mezi mezolitické lovce na Šumavě.
Ačkoliv o životě těchto kmenů mnoho nevíme, autor se drží obecně přijímaných představ a pojmenovává členy kmene podle jejich vlastností nebo činností. Tak se v příběhu setkáváme s postavami jako Jednooký, Bojovník nebo Lovec. Hlavním hrdinou je Lovec, který se setká s dívkou, již omylem nazve Labutí. Tento motiv čerpá z legendy o proměně labutě v dívku, kterou autor zbavuje pohádkového prvku, což si uvědomuje jen čtenář, zatímco Lovec zůstává ve svém bludu.
Dalším předpokládaným prvkem té doby je obrana kmene před cizími elementy. Labuti trvá dlouho, než ji ostatní členové kmene přijmou, a Lovec má plné ruce práce, aby ji ochránil. Problémem je psychologie postav, neboť toho víme málo o vnitřním prožívání primitivních lovců. Existují různé teorie, ale nemáme jistotu, jaké byly jejich strachy a obavy. Autor to řeší tak, že postavy mají základní motivace – Lovec chce ochránit Labuť, zatímco Labuť touží po návratu ke svému starému životu.
Labuť a lovec je jednoduchý příběh, po jehož přečtení se čtenář může ptát, proč vlastně vznikl. I já jsem nad tím přemýšlela, ale dospěla jsem k závěru, že Jiří Březina napsal tuto knihu pro svou vlastní radost. Fascinace románem Lovci mamutů ho provázela celý život a čekal na správný moment, aby toto téma zpracoval. Výsledkem je sice útlá, ale poetická kniha, kterou bych přirovnala k dílu Miloše Urbana Pole a palisáda, kde jsou emoce důležitější než samotný příběh.
Nakladatelství Vyšehrad doplnilo Březinův text ilustracemi Sabiny Chalupové, což dává knize umělecký rozměr. Grafická a literární složka jsou v rovnováze. Jedinou záhadou zůstává, proč je v názvu knihy slovo „lovec“ psáno s malým písmenem, zatímco v textu je vždy psáno s velkým. Toto je však jediná výtka. Kniha sice není tak objevná jako Lovci mamutů Eduarda Štorcha, ale má své kouzlo a jistě si získá srdce mnoha čtenářů.
Zdroj: Justýna Malásková, albatrosmedia.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář