Čtenáři a milovníci detektivek budou považovat knihu Agathy Christie, známou Vraždu v Orient Expresu, za povinnou četbu. Komu není četba blízká, nejspíš mu bude dílo královny detektivek známé z některého z filmových zpracování.
Osobně dávám přednost televizní verzi s nedostižným Davidem Suchetem, jenž nejlépe dokázal vystihnout trauma Hercula Poirota nad tím, že úspěšně vyřešený případ musí zatajit. Orient Expres, jehož minulost byla velmi pestrá a procházela roky na vrcholu až k samotné hranici zániku, provází i jeden příběh, jenž tento ikonický luxus na kolejích zahalil do černé barvy.
ZUBATÁ S KOSOU ČÍHALA V MAĎARSKU
Třicátá léta byla poznamenána celosvětovou krizí, započatou krachem na newyorské burze. Není divu, že problémy dolehly i na provoz noblesního vlaku, jehož skladba pasažérů se pozvolna začala měnit. Těch, kteří si náročnou cestu mohli dovolit, bylo podstatně méně, ale pořád ještě dostatek na to, aby se vydali napříč meziválečnou Evropou.
V září vyrazila souprava z Turecka do Vídně. V noci z 12. na 13. září 1931 už křižovala nížinatou půdu maďarského království a blížila se k Pesti. Přibližně dvacet minut po půlnoci vjel vlak na viadukt u městečka Biatorbágy, když došlo k masivní explozi. Následky byly katastrofální – zničena byla lokomotiva a devět vagónů: jeden se ocitl přímo v epicentru výbuchu a byl doslova rozmetán, některé tlaková vlna smetla z mostovky a jejich hrůzný let skončil třicet metrů pod úrovní kolejí. Štěstí v neštěstí měly poslední dva vozy – zastavily na zachované části drážního tělesa…
Rozeběhly se první záchranné práce, komplikované tmou a zmatkem, nakonec bylo konstatováno, že výbuch nepřežilo deset pasažérů spacího vozu, dále jeho průvodčí a sedm zaměstnanců vlakového personálu. Nalezena byla i posádka lokomotivy: topič a mrtvý strojvůdce, jehož ruka křečovitě svírala páku brzdy, což svědčilo o jeho snaze soupravu zastavit. Přibližně 120 osob vyvázlo z tragédie s větší či menší újmou na zdraví.
POIROT CITELNĚ CHYBĚL
Vyšetřovatelé se dlouho neměli čeho chytit. Ani nedokázali zpočátku upřesnit, kde byla umístěna bomba či nálož. Jediná shoda panovala v názoru, že šlo o teroristický čin, i když o jeho smyslu se také pochybovalo. Zcela roztrhaný spací vůz sváděl k domněnce, že pekelný stroj byl umístěn přímo v něm, ale to platilo pouze do doby, kdy byla provedena zevrubná expertíza, jejímž výsledkem bylo prohlášení, že výbušnina byla položena na mostovku a odpálena na dálku ve chvíli, kdy se nad ní objevila spřáhla druhého a třetího vagónu.
Složitá politická situace v Evropě a averze vůči různým politickým seskupením rovněž citelně ovlivnily pátrání. Vina se chvíli přisuzovala komunistům, jejich pokus o převzetí vlády v Maďarsku v roce 1919 nevyšel, záhy fašistům, vzmáhajícím se jak v Německu, tak v Itálii. Poté padlo podezření na hlídače mostu – důvodem byl fakt, že během probíhajícího šetření spáchal sebevraždu. Když se prokázalo, že šlo o následek depresí po tragédii, začaly se nitky sbíhat u srbského rodáka Szilvesztera Matusky (jméno je někdy uváděno i jako Matuschka).
Devětatřicetiletý rodák z Csantavéru působil v rakousko-uherské armádě a navíc vlastnil diplom strojního inženýra se zaměřením na výbušniny. Bylo prokázáno, že se dvakrát pokusil zničit vlakovou soupravu a šestatřicet dní před událostmi v Maďarsku jeho čin u Berlína na trati z německé metropole do Basileje vyšel – i když bez obětí na životech, „pouze“ se stovkou zraněných. Provedení bylo obdobné, takže policie se zaměřila na případného pachatele, na nějž v té době byla vypsána odměna 100 000 říšských marek. Od zničení vlaku u Biatorbágy neutekl ani měsíc a Matuska byl dopaden ve Vídni. Jenže policii chyběl fenomenální Hercule Poirot, který by jinak řekl, že radost je předčasná.
KOMUNISTÉ ČI FAŠISTÉ? VYŠINUTÝ BLÁZEN
Jak to u podobných činů bývá, nálady a politické ovzduší si žádalo určitého viníka. Proto byl nalezen dopis, údajně psaný Matuskou, v němž se doslova uvádělo: „… soudruzi s buržoazií pořádně zatočí!“ Co jiného by mohlo onu buržoazii reprezentovat lépe než okázalý Orient Expres? Ruku v ruce s dopisem byl Matuska označen za sovětského špiona, jehož cílem bylo vetřít se do pravicových složek. Jenže se rychle prokázalo, že dopis (v němž se o plánu zničit Orient Expres vůbec nic nepsalo) byl padělek, stejně jako obvinění ze špionáže. Začalo se tvrdit, že maďarská policie označila zkázu vlaku za „odporný komunistický zločin“, aby mohla obhájit chystané represe proti bolševikům ze strany premiéra Mihály Károlyiho.
Matuska ovšem vyšetřovatelům jejich práci nijak neusnadnil. Jako v transu popisoval vlastní vzrušení nad utrpením lidí a jejich smrtí. Navíc byl na místě činu viděn, jak hovoří se zraněnými. Když se zdálo, že zájem o jeho exhibice opadá, označil za autora tragédie Pána Boha. Lékaři ho označili za příčetného a vyslovili názor, že výbuch je dílem spiknutí skupiny vysokých důstojníků a Matuska je má svým „divadlem“ pouze krýt. Protože byl zatčen a vězněn ve Vídni, soudily ho rakouské úřady a trest byl poněkud překvapivý – šest let odnětí svobody. V nezávisle vedeném procesu v Maďarsku byl Matuska odsouzen k smrti, ovšem záhy byl verdikt změněn na doživotí. Právníci v tom viděli velmi chytrý manévr, jak dosáhnout vydání pachatele do Maďarska…
ZÁHADA POSLEDNÍ
Pokud vás zajímají osudy údajného atentátníka, jsou velice nepřehledné. Matuska seděl v maďarském kriminále Vác ještě za druhé světové války a v chaotických událostech při dobývání země Rudou armádou z vězení utekl – nikdo neví jak, jen se vynořily dohady, že šlo o důsledek tajné dohody se Sověty, pro něž byly pyrotechnické schopnosti Matusky velmi cenné. Existuje však i vysvětlení, že se tento záhadný člověk dostal zpoza mříží přirozenou cestou při osvobození Vácu postupujícími sovětskými vojsky.
Další informace už byly tak trochu ze světa dobrodružné literatury. Podle nich se měl bývalý terorista vrátit do Maďarska coby – už poněkolikáté – agent SSSR a poté na straně rudých zamířit do korejské války. Teprve vyspělejší možnosti při posuzování důkazů naznačily, že nejspíš byl Matuska opravdu jen nastrčenou figurkou a za celou akcí měly stát reakční síly, dokonce padlo jméno ministra obrany Gyuly Gömböse a regenta Maďarského království, pozdějšího diktátora Miklóse Horthyho de Nagybányi.
Poválečný vývoj smetl z povrchu zemského mnoho lidí, ztratil se v něm i Matuska, i když se hovořilo o jeho návratu do Maďarska s novou identitou – opět tu bylo avizováno spojenectví se SSSR, na jehož straně měl terorista bojovat i v korejské válce. Teprve dalším šetřením v průběhu let se ukázalo, že Matuska neměl s komunisty nic společného a veškeré stopy byly opravdu spíš dílem jejich nepřátel. Opět se objevila jména Gömböse a Horthyho, leč důkazy nejsou žádné, stejně jako propojení Matusky s komunisty. Naposledy se měl objevit v Maďarsku v 70. letech, ale tyto zprávy příliš zavánějí bulvárem.
NEJEN VRAŽDA PODLE AGATHY
Že averze ke komunistům má tuhý kořínek, prokázalo další obvinění „zarytého bolševika se svou bandou“ – viadukt měl vyhodit do povětři jakýsi Martin Liepnik, nicméně tato varianta je zpochybňována mnohem více než Matuskova účast. Právě stále přesně nedoložená vina vedla k pokusu vyřešit záhadu na filmového plátně – čehož se, jak jinak, chopili nejdříve Maďaři: snímek Merénylet (Atentát) ztvárnil režisér Zoltán Várkonyi v roce 1959. Podstatně modernější variantu vytvořil Sándor Simó po 24 letech pod názvem Viadukt v koprodukci s USA a Německem – hlavní roli si zde zahrál známý Michael Sarrazin. Co ani v jednom filmu nebylo autentické, byl osudový most, protože trať byla postupem času přeložena jinam. Ani jeden z těchto filmů se u nás oficiálně nepromítal. Maličkou poznámku na závěr – v některých materiálech je vlak označován jako Vídeňský expres, což je dáno tím, že původní ikonický spoj byl mnohokrát měněn, trati se štěpily a posléze zase scelovaly.
Zdroj: redakce – RoBertino, wikipedie, foto: wikipedie
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář